Rychle a zběsile! Rychle a zběsile! Rychle a zběsiléééééé! S trochou nadsázky lze říct, že o nic jiného tady ani nejde. Slovinští uctívači old school thrashe Panikk na svém debutovém albu „Unbearable Condition“ dokazují, že mají dobře najeté Exodus, Anthrax, Overkill… Mají je naštudované natolik dobře, že nemají potřebu do své smrště montovat vlastní invenci, mají tuhle starou školu zjevně v oblibě natolik, že nemají potřebu do ní cpát ani špetku moderny či kliček a zároveň jí mají v krvi natolik, že je jejich debutová deska i snadno uvěřitelná a přesvědčivá.
Deska, u které, až na dvě výjimky, naskočíte na destrukční vlnu, která se nemilosrdně valí přes cokoliv, co se jí postaví do cesty a zůstanete na ní až do konce. Divoké a ostré riffy, nekompromisní masáž bicích a agresivně uječený vokál a uštěkané sbory, to je jednoduchá a naprosto dostačující charakteristika, ze které kluci uhýbají pouze ve chvílích instrumentálních hrátek (v těchto klidnějších pasážích si dočasně můžete doplnit jako inspirační zdroj i barevnější Metallicu). Díky jejich zařazení a důmyslnému umístění vás Panikk jednak neumlátí svým neutuchajícím hudebním entusiasmem, jednak předvedou (na to pochopitelně dojde i v rychlých pasážích, jen není čas na to to vstřebávat), že si se svými nástroji rozumí.
Největší přednost – nespoutaná explozivní energie. Největší problém (spíš osobní, uctívači těchto a jim podobných agresivních sprinterů si můžou tuto položku s klidem škrtnout) – díky té najednobrdozběsilosti snadná vyčerpatelnost a rychle narůstající pocit jednolitosti. Hudební Isostar – okamžitý nástup energie, ale trvale bych to díky monolitickému chuťovému ocasu chlemtat nechtěl… Pro milovníky starého přímočarého thrashe bez kudrlin laskomina, pro ty ostatní jednorázově zajímavá energetická šleha. Typický produkt současné thrashové mánie.
|
