Na plný plyn! Aspoň tak to svým názvem deklaruje kalužská kapela Full Throttle. Být to před nějakými x-lety, asi by Full Throttle vzbudili pozornost už jen tím, že ve svých řadách mají dvě děvušky a provozují hard rock/heavy metal. Jenže doba, kdy přítomnost něžného pohlaví v tvrdší muzice mohla automaticky fungovat jako magnet, ta je dávno pryč. Obzvlášť, když k tomu holky (i se svými mužskými kumpány) nedokážou přihodit už nic zásadnějšího, čím by se do povědomí příznivců metalu dokázaly zapsat. Alespoň tedy vycházejíc z toho, s čím se Full Throttle prezentují na aktuálním třípísňovém EP „Roads Of Life“, které je jejich třetím nosičem, vydaným od založení kapely v roce 2004 a prvním od hibernace, do které Full Throttle upadli před třemi lety a ze které se aktuálně probírají.
Příznivci genderové rovnosti mě možná přibijí na kříž, ale „Roads Of Life“ je dle mého typickou ukázkou toho, když to dělaj holky s klukama (tedy muziku, samozřejmě) a zapomenout si při tom ujasnit, jestli chtějí být hodné nebo zlí. Sladké klávesy Anastasie Dorofjevy, usilující o atmosférično a nevýrazný vokál Julietty si tak zrovna dvakrát nějak nechtějí sednout s lehce kousající kytarovou sekcí a tenhle pocit ještě navíc v úvodních „Cestách života“ umocňuje měkkoučká ruština. A přidáte-li k tomu i neobjevnost v nápadech a opatrnost v melodiích i projevu, je výsledek jednoduše řečeno obyčejný, průměrný a snadno s kýmkoliv zaměnitelný.
Jedna nápadnější světluška, od které bych doporučil se Full Throttle odrazit, se najde. Do pomalejší „Plač duši“ se kapele podaří propašovat solidní symbiózou kláves, kytar a níže položeným vokálem dostatek dramatičnosti, chytlavé přirozenosti i fungující a uvěřitelné emotivnosti. Oběma rychlejším songům však tyhle pozitiva díky výše zmíněné rozpolcenosti chybí (a pokud si mám vybrat, která strana je mi díky svému projevu sympatičtější, tak chlapi vedou).
Hm, třeba se Full Throttle po své tvůrčí pauze jen pomalu probírají a další kolo už bude záživnější. Momentálně je to jen obyčejná kapela s obyčejnými nápady, jakých můžete slyšet z kterékoliv zkušebny kupu a v provedení (tady narážím hlavně na hlasově nepříliš zajímavou Juliettu), které je do extraligy nekatapultuje ani omylem.
P.S. Obzvlášť pokud si budou i nadále hrát na utajené konfidenty a na netu o nich nenajdete prakticky ani zmínku…
|
