Kdeže jsou časy, kdy energií nadupané desky "Peace Sells... Who´s Buying" nebo "Rust In Peace" ohromovaly precizními Mustaineovými riffy a kulometnou palbou? Kdeže jsou časy, kdy "Countdown To Extinction" a "Youthanasia" bouraly hitparády a ukázaly, že i thrash metal může být komerčně zajímavý i bez toho, aby kapela ztratila vlastní tvář. Mustaine nám nějak stárne a od comebacku před deseti lety, který korunovala slušná deska "The System Has Failed" to s Megadeth jde trochu z kopce. Navíc nepřesvědčivé vystoupení na loňském Metalfestu v Plzni našince také zrovna nepotěšilo.
V případě "Super Collider" je, ostatně jako u všech ostatních desek Megadeth, zbytečné bavit se o instrumentální úrovni všech zúčastněných. Ta je dána, nikdo z muzikantů není žádné ořezávátko. O specifickém stylu kapely, která z něho, snad jen s výjimkou podivně industriálně zabarveného alba "Risk", nikdy neuhnula, jakbysmet. Mustaine se ani na své čtrnácté desce nepouští do žádných experimentů. Vše jede podle předem daného mustru a v zaběhnutých kolejích. Jenže stále častěji
se vždycky něco zadrhne, dochází nápady a "Super Collider" tak pokračuje v rozpačitých pocitech, které vyvstaly už u minulého alba "Thirteen".
Začátek je dobrý. Rozjezdová "Kingmaker" má patřičný tah na bránu, nechybí výborný Mustaineův riff, který celou skladbu uvede. Tempo také nikoho neurazí a zrzavý principál cedí skrz zuby své jedovaté texty. Jako otvírák dobrý, říkám si. Druhá titulní skladba má hitové ambice a zní, jako kdyby vypadla z nejslavnějšího období kolem desek "Countdown To Extinction" a "Youthanasia". Ještě trojka "Burn!" má v sobě pár dobrých nápadů, ovšem ke konci už trochu nudí vlezle se opakující refrén. Pak najednou ale spadne řetěz.
"Built For War", kterou s Mustainem napsal bubeník Shawn Drover a kytarista Chris Broderick je jen unylá odrhovačka. Trochu dechu kapela nabere v v maidenovsky cválavé "Off The Wall", jenže pak
trápení pokračuje. Trojice "Dance In The Rain", "Beginning Of Sorrow" a "The Blackest Crow" jsou jedny z nejméně výrazných a tudíž i nejhorších skladeb, jaké si kdy na konto zrzoun Mustaine připsal.
Fanouška pak naopak potěší svižná "Forget To Remember" se zpěvným stadiónovým refrénem, který těžko můžete dostat z hlavy. I "Don´t Turn Your Back..." je rozhodně
jedna z těch lepších skladeb, jaké Megadeth, respektive sám Mustaine, na desku složili. Vcelku slušná je i závěrečná coververze "Cold Sweat" z pera Phila Lynotta a Johna Sykese a která poprvé vyšla před třiceti lety na posledním albu "Thunder And Lightning" od Thin Lizzy. Skladba je podána typickým megadethovským stylem,
což je v tomto případě rozhodně dobře, protože Mustaine není žádným velkým zpěvákem a draní do poloh Phila Lynotta by mu rozhodně nesvědčilo.
Prostě a jasně, Megadeth jsou v současnosti ve skladatelském útlumu. Nikdo nečekal, že nová deska bude lámat rekordy v počtu výtečných nápadů a bude tak atakovat nedostižné pozice alb z první poloviny devadesátých let, ovšem až na pár výjimek zde Megadeth nudí a natahují rozplizlé nápady na neúnosnou délku. Čekal jsem víc...
|
