Než se dostaneme k samotnému hodnocení desky „Century Child“, pojďme si shrnout to nejpodstatnější, co se kolem Nightwish dosud událo. Finové vydali tři nadprůměrné desky, díky nimž získali titul nové hvězdy. Kapela také vydala své první DVD „From Wishes to Eternity“, kde dokázala, že i na koncertním pódiu se cítí jako doma. Díky úspěšné desce „Wishmaster“ se finská formace poprvé podívala také do Jižní Ameriky, Mexika či Kanady. Ohlasy na jejich světové turné byly velmi pozitivní, na čtvrtý počin tedy čekalo zase víc natěšených fanoušků.
Na začátek musím zmínit pár podstatných změn, které toto album přináší. V první řadě z kapely odešel baskytarista Sami Vänskä, kterého nahradil jistý Marco Hietala. Ten vnesl do hudby svěží vítr, a to hlavně díky svému nezaměnitelnému hlasu, který přidal Nightwish potřebnou rockovou dravost. Třeba „Slaying the Dreamer“ je vůbec nejtvrdší věc, co kdy Tuoamas napsal. V některých skladbách také poprvé uslyšíte skutečný symfonický orchestr. Vzhledem k tomu, že v minulosti byla jeho přítomnost nahrazena syntezátory, není tato změna nijak překvapivá. Navíc ten rozdíl není ve finále tak obrovský. Jeho dokonalého účinku se dočkáme až na následující desce „Once“. Tuto dobu trochu předznamenává rozsáhlá kompozice „Beauty of the Beast“, kterou považuji za největší skvost na desce. Vliv filmové hudby je zde zřejmý.
„Century Child“ má na spoustě místech mnoho zajímavých a inovativních nápadů. Obzvlášť Marcův příchod otevřel kapele dveře do světa nových možností. Dokonce i jeho baskytara je celkem výrazná (jako příklad bych uvedl skladbu „Feel For You“). Některé písně však nadále čerpají i z dob minulých. Tady už záleží na každém posluchači, jestli je schopen toto „opakování se“ tolerovat. Tak například „End of All Hope“ celkovým aranžmá výrazně připomíná megahit „Wishmaster“. Podobným problémem trpí i poslední dvě bonusové skladby, kde jsou v podstatě aplikovány již osvědčené postupy. Co se týče balad, těch tu máme opět několik. Tarja v nich jako vždy exceluje, stále si však stojím za tím, že „Oceanborn“ je v tomto nepřekonatelné.
Jak už jsem ale naznačoval, deska má také hned několik silných momentů, které nelze přehlédnout. Kromě již zmíněné „Beauty of the Beast“ mezi ně patří duet „Dead to the World" či velmi oblíbený cover „The Phantom of the Opera“ od slavného skladatele Andrewa Lloyda Webbera. Zmínku si určitě zaslouží i první píseň „Bless the Child“, kde společně se sbory dominují klávesy a Tarjin andělský vokál.
Nighwish počtvrté možná ničím výrazně nepřekvapili, ale rozhodně naznačili, jakým směrem by se mohli v budoucnu vydat. Důležité je, že se "Century Child" příjemně poslouchá, vrcholu se však kapela dočká až příště.
|
