No, nějak se začít musí. Pokud už to vezmete za ten konec, že na ploše celé desky citujete klasiky, měli byste mít v záloze něco, čím budete zajímavější. Když i ta citace je sice dobře zvládnutá, ale přece jen z nijak výrazných momentů, měli byste mít v záloze sakra silné karty. Když vaše nejsilnější karta je už trochu užmoulaná, protože TAHLE karta znamenala automaticky úspěch před pěknou řádkou let, jsou šance na to, že se vaše debutová deska stane trhákem celkem minimální. A takhle nějak nastavené to mají pittsburští Lady Beast.
Tou nejzajímavější kartou by měla být křiklounka Deborah Levine. Patří k té ostřejší části female metalové scény, takže s klasickým heavíkem, či ještě lépe jeho novobritskou vlnou, si navzájem rozumí. Ale není to ani dělobuch jako Angela Gossow, není zdaleka tak přesvědčivá jako Dorotka Pesch, není ani tak jedovatá, jako sestřička Federica De Boni. Někdy mám až pocit, jako by se jí muzika Lady Beast ani kdovíjak netýkala, s nezaujatým přístupem dejtemitextjátoodzpívám (viz. třeba „Armor“). Je prostě tak nějak obyčejná, normální, tuctová. Sekerníci, kteří ji obklopují, jsou na tom podobně. Jejich práce jim pod rukama solidně odsýpá (kytary jsou živé a rytmika ukvaltovaná), sem tam nahodí zajímavý motiv, ale že by vás jejich sóla, která jsou spíš účelná než emotivní, zkroutila byť jen jedinkrát do extáze, nebo že by vás jejich rytmika rozmetala po obýváku, to ani omylem. Jsou prostě tak nějak obyčejní, normální, tuctoví. A jejich hudební nápady? Už jsem to naznačil – ale jo, po té jejich o něco víc než půlhodině nejsem uzívaný, otrávený, zpruzelý, ale nemám v hlavě jediný refrén, po kterém bych se chtěl ještě jednou sklouznou. Je to prostě tak nějak obyčejné, normální, tuctové. A když si vezmou půjčku od Judasů, zjistíte za a) že to je ta nejzajímavější věc na desce, za b) že ani tady Lady Beast nedokážou skladbu vygradovat do zajímavějšího závěru.
V osmdesátkách by mohli patřit k těm, kteří budí pozornost (jasně, ženská u mikrofonu, muzika standard). Jenže to bylo před třiceti lety (takže si doplňte jako inspiraci všechny ty železné panny, jidášovy kazatele, a jim podobné spolky) a dneska to prostě nestačí. Ale aby nebylo zle - znám spoustu kapel, které se svým prvním albem dokázaly udeřit silněji. A znám jich ještě víc, které by mohly debutovou formu Lady Beast závidět. Ať dělám, co dělám, pořád mi z toho vychází celkem rozumně poslouchatelný průměr…
|
