Pokud se chcete vžít do toho pocitu, jak obtížné je pro naprosto normální a tuctovou tuzemskou kapelu, zpívající v domorodštině, prosadit se v zahraničí, zkuste si pustit promo materiál ruských Steik, a uvidíte, jestli vás nějak osloví. Na Steik je asi úplně nejzajímavější fakt, že jsou totální partyzáni. Tedy alespoň z hlediska schopnosti o sobě utajit pokud možno veškeré informace, a to i v případě, že po nich pátráte nejen pod názvem Steik, ale i Steak, kteréžto oba názvy jsou užívány (ale předpokládám, že tady jde spíš jen o nešťastný přepis z ruštiny).
Promo informace o kapele říká, že kapela vznikla již před pěti lety pod názvem „Ierikhon“, v dobách svých začátků hrála klasický old school metal a poté, co neznámou dívčinu u mikrofonu vystřídal současný křikloun Michael Koldirev, přitvrdili v textech i hudbě a stali se ještě víc heavy a agresivní (to asi do té doby hráli nějakej popík, ne?) a od loňského roku z nich průběžně vypadávají épíčka (coby předzvěst chystaného alba, které by zhruba v tomto období mělo jít na světlo bóží), z nichž to poslední, nazvané „War With Yourself“ je důvodem těchto řádků.
Tři skladby, které nabízí, nejsou žádný zázrak, který by alespoň vzdáleně atakoval metalovou ligu. "Choosing on My Own" ("Выбираю Cам)" solidně klasicky šlape (nijak zásadní heavík, kterému i tu špetku razance ubírá měkoučká ruština) ve své druhé polovině nabídne alespoň trochu dramatičtější motiv. Řemeslně v pohodě (ale to je snad dnes už nutnost), nápadem a výrazem průměrná supermarketová houska, klávesy to nezachrání. Pomalá "The Wings" ( "Крылья") je důvod, prč si tohle EP poslechnout. Jemná, postupně stupňovaná atmosféra, ze které je cítit naléhavost, civilně uvolněný zpěv se dokáže účelně vypnout a oproti úvodní skladbě je i úměrně svému nápadu dlouhá. Titulní "War With Yourself" ( "Война с самим Собой") s výraznější elektronikou a mašinkami prohnaným zpěvem (snaha o modernu?) v momentě, kdy začne tlačit na hrubější pilu, ztratí přirozenost, a ve chvíli, kdy se zdá, že by se přece jen mohla rozjíždět, přijde zbytečná instrumentální brzda…
Dobře si kluci zvolili název tohohle EP. Uvidíme, jak se sami se sebou poperou, zatím to je pouhá statistická položka do hudebního herbáře. Vzpomene si někdo z vás na to, že jsem na těhle stránkách upozorňoval na kapely (namátkou) Praetorian, Witoraz či Mandoria a existenci jejich alb? No, vidíte, tak zhruba tak (a to těmhle jmenovaným připočtěte i tu drobnou výhodu, že to jsou tuzemci, jejichž tvorba byla minimálně stejně zajímavá jako u Steik) to za obsah „Války se sebou samým“ dopadne i s ruským, nepříliš důkladně propečeným stejkem.
|
