Tommy Bolin je, jak se zdá, stále nepopsaný list. Přestože od jeho smrti letos v prosinci uplyne už neuvěřitelných sedmatřicet let, neustále je tento fenomén něčím vzrušující a stále je důvod pořád a pořád vymetat šuplíky, kde se povalují různé verze jeho skladeb. Taková je i aktuální kolekce „Whirlwind“. Že byl archiv tohoto fenomenálního kytaristy obrovský, potvrzuje i fakt, že v případě této novinkové kolekce se jedná dokonce o dvojalbum.
Tommy Bolin stále něčím fascinuje. Ať je to jeho novátorskou hrou, kdy s rockovou hudbou míchal klidně jazz, fusion, funky nebo blues. Legendou se vlastně stal už v osmnácti, když se svou první vážnější kapelou Zephyr vydal v roce 1969 debutové bluesrockové album. Už tehdy na sebe strhl pozornost, díky čemuž se pak stal členem respektovaných James Gang. Se slávou přímo úměrně stoupala spotřeba alkoholu a drog. Jenže začátek sedmdesátých let byl pro Bolina hodně plodným obdobím. Vše vyvrcholilo v roce 1975, kdy vydal výtečnou sólovku „Teaser“ a s Deep Purple natočil nezapomenutelnou desku „Come Taste The Band“. Jak dopadl, víme všichni. 4. prosince 1976 byl v jednom hotelovém pokoji v Miami najednou konec…
Od té doby se pravidelně objevují různá alba rozličné kvality, které představují stále dokola jeho hru a objevují zdánlivě neobjevené skladby. „Whirlwind“ je od začátku do konce napěchována Tommyho kytarovými orgiemi, které vystupují na povrch zejména v instrumentálních skladbách, jako je třeba hned úvodní „Cucumber Jam“ či „San Francisco River“ nebo „Dungeon“. Sem tam se objeví skutečná skladba jako výborná „Rock-A-Bye“ nebo „Alexis“.
To klasické a poctivé vymetání šuplíků přijde na disku 2. Buď narazíte na nějaký orgasmický kytarový jam, jako v případě šestadvacetiminutové (!) „Marching Bag“ nebo na takové rarity, jako „Way It´s Always Been“ a „Leave Other People Alone“, kde Bolin zní spíše jako Bob Dylan.
„Whirlwind“ je deskou pro sběratele a obdivovatele Bolinovy tvorby. Pro ty, kteří by se s dílem a odkazem tohoto fenomenálního kytaristy chtěli seznamovat, ovšem jako výstřel ke startu působit nemůže. Pro ty nezbývá než doporučit zmíněné desky „Teaser“, párplovskou „Come Taste The Band“ nebo labutí píseň „Private Eyes“. Pokud by ale někdo chtěl objevovat jen strukturu Tommyho hry, působí „Whirlwind“ dokonale.
|
