Je to celkem zvláštní, když u kapely, která vznikla před třemi lety, máte tendence napsat, že její první výhonek sahá až k počátku osmdesátých let minulého století. Tehdy se na scéně začala skloňovat jména Mantas a Venom (a aby to nebylo Demolition Manovi líto, nutno zmínit, že i ten se na činnosti Venom později podílel). První a třetí jmenovaný tvoří dvě třetiny sebranky, jejíhož druhého alba se týkají následující řádky, a jejíž původní název (Prime Evil) byl „vypůjčen“ z názvu alba jejich blackového zázemí. Po zjištění, že Prime Evil již fungují v Anglii, přesmyčkovali kluci písmena v názvu a pod jménem M-pire Of Evil vydali před dvěma lety épíčko „Creatures Of The Black“, v následujícím roce velice kladně přijaté debutové album „Hell To The Holy“ a letos přicházejí s novinkou „Crucified“. A pokud jste znalci Venomské historie, i tenhle název vám leccos může evokovat. A nejen tento. V playlistu alba „Crucified“ je totiž celkem devět položek, které si Mantas a Demolition Man vybrali ke svým vzpomínkám na společně strávená léta ve Venom.
Tím je v podstatě řečeno mnohé. Je třeba však zdůraznit fakt, že kluci jen nevysávají vlastní minulost. Nejen že mají snahu skladbám vtisknout současnou zvukovou podobu (a to se jim podařilo naprosto dokonale), ale i - při zachování původního ducha písní - si pohrávají s aranžemi a díky svým mnohaletým zkušenostem písně pročišťují, zdynamičňují, zdůrazňují. A nutno uznat, že změny, které v porovnání s původním otiskem v hudebních dějinách M-pire Of Evil provedli, jsou vždy (tedy pokud nepatříte mezi fanaticky ortodoxní vyznavače historické patiny) ku prospěchu věci.
O tom, jak byly zmodernizovány staré skladby (a možná i tom, že Manthas a Demolition Man mají thrash a nekompromisní speed pod kůží) nejlépe vypovídá fakt, že obě novinky (v playlistu na konci desky, ta druhá z nich „Taking It All“ svým refrénem dokonale charakterizuje filozofii kapely a dává vzpomenout třeba i na takové S.D.I.) dokonale zapadají do celkového dění a nijak nevyčnívají. Syrové (to nejnutnější nástrojové obsazení tomu nahrává), motorheadí přímočarostí zamořené a energií nabité album.
M-pire Of Evil sice hraje do karet současná vlna zájmu o thrash metal, ale věřím tomu, že i bez ní by se obešli. A i když pro thrashovou scénu nebudou hrát tak zásadní roli, jakou měli Venom o chlívek vedle, rozhodně z toho nebudou nějaké druhé housle. Byť jsem původně při očuchávání projektu zpochybňoval ideu, která vedla M-pire Of Evil k oživování historie, ve finále říkám, jo, mělo to smysl. Thrasheři (speeďáci, punkeři…), pokud vám unikl debut téhle kapely, klidně to dožeňte s novinkou, i přes své historické kořeny zní poměrně svěže.
|
