Konec sedmdesátých let přinesl pro Scorpions poslední rošádu na postu kytaristy, chvilkový návrat ztraceného syna, konečně zasloužený průlom na světové scéně i dopilování definice jejich jedinečného stylu. Od alba „Lovedrive“setrvale - až na výjimky, od jejichž naplnění nás však dělí dlouhých dvacet let - platí, že Scorpions jsou kdykoliv jednoznačně identifikovatelní a nezaměnitelní se svým křížencem hard-rocku a metalu, jedovatostí, úderností i obratností v rychlých věcech, nepřekonatelnou dojímavostí v náladách, s povedenými melodiemi, s vokálním ekvilibristou Meinem coby žolíkem, stabilní a důraznou rytmikou coby pilířem a pestrými, živými a smyslně riffujícími kytarami coby velice vytříbenou lahůdkou.
„Lovedrive“ je – kromě toho, že jde o velice silnou desku – příběhem o tom, kterak Scorpions hledali kytaristu, až našli. Ve studiu se potkali dva kandidáti na uvolněné místo. Matthias Jabs (umíte si představit, jaké to je zažít koncertní křest před víc jak padesáti tisíci lidí???), pozdější třetí pilíř kapely (vybraný ze stočtyřiceti zájemců) a v řadách Scorpions již vyzkoušený věhlasný Rudolfův brácha Michael. Ten se na desce podepsal ve třech skladbách a byl by asi dostal před Matthiasem přednost, ale jeho působení poměrně záhy ukončila neukočírovaná náklonnost k alkoholu, která mu na pódiu zjevně zapřekážela. Metaloví fanoušci na tom vydělali – Michael rozjel svoje MSG a sestava Scorpions se zformovala do své nejslavnější podoby.
S „Lovedrive“ také startuje mnohaletá éra, ve kterém Scorpions vypouští jedno lepší album než druhé. Muzika kapely je najednou mnohem líbivější, přímočařejší, melodičtější a hitovější - jednoduše řečeno, zbavená Rothovské komplikovanosti). A všech osm skladeb, které Scorpions na téhle desce představili, má visačku té nejvyšší kvality. Tradiční nekompromisní otvírák se silným riffem „Loving You Sunday Morning“, ve slokách s napínavou atmosférou a v refrénu s melodickým uvolněním, s velice uvolněnou rytmikou a kousavým vokálem skvěle připraví půdu pro jeden z nejagresivnějších nářezů, který kdy ze Scorpions vypadne – explozivní vypalovačce „Another Piece Of Meat“ se nevyplatí stát v cestě!!! První z balad, melancholická „Always Smewhere“ s výborným Meineho hlasivkovým tělocvikem a křehkými kytarami zklidní atmosféru pro jednu z nejgeniálnějších instrumentálek (i když přiznávám, že její kouzlo jsem plně docenil až na živáku „World Wide Life“) „Coast To Coast“, ve kterém bratři Schenkerové rozehrají velkolepé divadlo. V „Can´t Get Enought“, další jedovaté vypalovačce, Klaus Meine se svým jako žiletka ostrým hlasem vám div neudělá zářezy do kůže, neskutečně uvolněná a elegantní „Is There Anybody There?“ s famózně halekacím nápěvem lehce nakukuje do vlastní minulosti kapely, titulní „Lovedrive“ jen potvrzuje výše napsané, delšími nekompromisní šleha, která mezi ostatními peckami sice nijak zvlášť nevyniká, ale na takhle vysoké úrovni netřeba vynikat.
Finále pak obstarává „Holiday“, jedna z nejsilnějších balad (a že v tom jsou kluci absolutní mistři), jakou kdy Scorpions spáchali. Tady není slabší místo.
Nikoho asi nepřekvapí, že „Lovedrive“ se kterým Scorpions začínají úspěšně atakovat i zámoří, ani že ve Spojených státech musel být použit jiný, než tradičně kontroverzní obal. Inu, Scorpions začínají být plní toho nejsilnějšího jedu a bezprostředně bodají při každé příležitosti. Dle mého jedno z přelomových alb rockové historie.
|
