Bylo jich pět. První měl rád thrash metal (zejména pak Exodus a Testament), druhý s chutí sáhl po Nighwish či Sonatě Arctice, třetí upřednosťnoval alternativní metal, čtvrtý byl do progresu a pátý si liboval u gotiky. Čtvrtého nahradil jiný čtvrtý, který si nejvíc hověl u melodického thrashe, nakombinovaného s deathem. Druhý už tam taky není, nahradil ho power-heavy metalově laděný kolega a pátého nahradila pátá se závislostí na brutal coru. Jestli se mi podařilo vysledovat veškeré změny, které u italských Burn Of Black kdy nastaly, nevím. Celkově tahle škatulata trvala třináct let (s nějakou tou pauzou) a výsledkem je aktuálně vydané debutové EP, nazvané „Danger“. Chcete-li po mně definici stylu, kterému se tito benátčané věnují, řeknu vám, že je to - téměř - asi od všeho výše uvedeného kousek (u některých položek fakt jen ždibíček). Ale protože tomu všemu vévodí sekernické thrashové tempo, souhlasím s tou škatulkou, kterou se tahle pětka ohání – alternativní thrash metal.
Základní věc je, že byť se může zdát, že to bude neskutečný a nestravitelný pelmel, EP „Danger“ drží pohromadě. Co na tom, že úvodní instrumentální intro „Thrown Into The Chasm“ díky svým atmosférickým klávesám a melancholicky vybrnkávané kytaře dost zásadně klame tělem a rozhodně ani v nejmenším nenaznačuje, co čeká za rohem. Ona je tam poměrně divoká smršť – ostře řezající riffy, devastující rytmika, čistý a zároveň naléhavý vokál a hromada děje - což vzhledem k tomu, že celé EP jen lehce překračuje čtvrthodinu a Burn Of Black jsou chameleoni, kteří chtějí představit maximum svým barev, nepřekvapí. Co však v tom moři strhující energie a intenzity, prokládané tu zábleskem výrazné melodie, tu chaotickou vokální linkou, tu nepříjemně zkreslujícími mašinkami, tu žhavým sólem, naprosto postrádám, je schopnost aspoň jednu z myšlenek dovést do zapamatovatelného konce (nejvíc je to patrné u závěrečné „Slave In Chains“).
Moderní nepodbízivý thrash, ve kterém je těžké se něčeho výraznějšího aspoň na trochu delší čas zachytit. A protože nejde o žádný chaos či zvukový bordel, je to docela škoda. Vzhledem k té délce je tahle deska snadno stravitelná, nenudí a nehrozí jednotvárností, ale nedokážu si představit, že by to tímhle stylem chtěli Burn Of Black někdy hrnou do lidí (tak, aby to mělo smysl) celou třičtvrtěhodinku…
|
