Přelom poloviny osmdesátých let nelze v případě Scorpions nazvat jinak, než jejich zlatým obdobím. Ustavičně na cestách, další úspěšný útok na americké albové žebříčky s novinkovým albem, nabízejícím nejen nové výrazné hity, ale i jednu z nejslavnějších světových balad, a o rok později i „živý“ záznam, shrnující prakticky to nejpodstatnější z dosavadní tvorby kapely.
„ Love At First Sting“ je zvláštní deska. Na jedné straně nesmírně strhující a plná hitů a vlastně i nejúspěšnějších songů v kariéře kapely, na straně druhé (zejména v porovnání s předchozím „Blackout“) s nečekanými náznaky trhlin. Deska, která (téměř) rezignovala na jakékoliv experimenty, a to i ty, které v minulosti vycházely z vlastní historie. Deska, ke které se váže poměrně zábavná historka, týkající se jejího vlivu na budoucí rodiče (údajně zhruba rok po vydání desky byla hromada čerstvě narozených dětí pojmenována „Sly“, což měla být prostřednictvím prvních písmen názvu písně pocta baladické tečce alba). Deska, která se vrátila k tématu vzrušujících coverů s erotickým nábojem (netuším již přesně, v kterém roce elpíčko vydal i kterýsi z tuzemských vydavatelů, pouze si vzpomínám na tu péči o nenarušení duševního vývoje domorodého obyvatelstva nahrazením toho tolik typického obalu americkým modelem – tedy fotografií kapely…).
Stejně jako na předchozím albu Scorpions hned na úvod udeří naprosto nekompromisně a nechají vás dech popadnout až někde u páté položky playlistu. Už úvodní riff „Bad Boys Running Wild“ dokonale rozčísne atmosféru a když se přidá šlapavá rytmika, řezavý vokál a vyřvatelně refrénová erupce, fantasticky zdůrazněná kytarou, je jasné, že Scorpions jsou v excelentní formě. Následujcí „Rock You Like A Hurricane“ je další melodicky vyskandovatelná typická hymna s plíživě dramatickým úvodem, umožňujícím excelentní gradaci. Ani usedlejší a uvolněnější „I´m Leaving You“ (srandovní videoklip, viz.níže) neztrácí šťávu. Milovníky balad dokonale navnadí nenápadně křehký úvod v „Coming Home“, který se postupně zvrhne do svěží, vypjaté a agresivní divoké sekačky.
Jak důležitá je pro kapelu symbióza kytaristů deklaruje neotesaná a navzdory svému názvu poměrně nezáživná „The Same Thrill“. Poslední úspěšnou sázku na divokost představuje riffová vyřvávačka s maximálně silnou kytarou „Big City Nights“. Díky totální absenci jedu je „As Soon As The Good Times Roll“ nejslabší položkou menu, tahavě melodické uvolnění zcela ztratí tah na bránu. I přes tuto ztrátu si dovolím znovu sáhnout po nejvyšším hodnocení.
Může za to dokonalé finále. Lehce experimentální, vypjatí a přitom minimalistická „Crossfire“, postavená na strašně jednoduchém nápadu s dramatickými bicími připraví půdu pro velkolepé finále – má cenu se rozepisovat o „Still Loving You“? Najde se někdo, kdo nikdy neslyšel tuhle úžasnou baladu? Celá tahle kolekce (i s vědomím toho, že se na téhle desce našly slabší chvíle) je prostě excelentní láskou na první poslech (či bodnutí, chcete-li).
Co mohlo následovat jiného, než turné, na kterém Scorpions dosáhli svého rekordu v návštěvnosti (350 tisíc diváků na festivalu Rock In Rio), na kterém kromě obvyklých destinací poprvé zapíchli své žihadlo i za železnou oponou v Maďarsku, a které zvěčnili na studiově poupraveném záznamu z koncertů, odehraných v roce 1984, vydaném pod názvem „World Wide Live“. A i díky těmto aktivitám přišla poprvé v historii kapely delší studiová pauza, která trvala tři a půl roku. A kapele ne úplně prospěla…
|
