Korn očividně prožívají renesanci. Ještě před nedávnem odepisovanou kapelu opět posílil její někdejší člen a hnací motor kytarového tandemu Brian „Head“ Welch, a s ním kapela jako by nabrala do plachet čerstvý vítr. Zapomenuta jsou vcelku neúspěšná alba předchozích let, stejně jako comebackový propadák „Korn III: Remember Who We Are“ či předloňský (neříkám, že úplně nevydařený) elektronicko/dubstepový experiment „The Path Of Totality“. V souvislosti s Headovým návratem se mluvilo o tom, že se nová deska bude ubírat ke kořenům, především k dobám největší slávy ohraničené alby „Life Is Peachy“ a „Untouchables“.
Naživo stále ještě Korn působili svěže (viz vystoupení na neblahém Řípfestu, kde doslova sestřelili Ozzyho Osbournea), ovšem na studiové bázi to tak slavné nebylo. Od zmíněných alb, lemujících jejich hvězdnou dráhu se do té lepší poloviny celkové diskografie nechala počítat ještě tak deska „Untitled“, i když i ta nebyla zrovna kouskem, který Korn mohl katapultovat zpět do ztracených pozic. Navíc chyběl Head. Ukázalo se, že tento kytarista byl pro Korn možná důležitější, než si sama kapela uvědomovala. Jenže z někdejšího strunobijce napumpovaného drogami a kořalkou se stal militantní křesťan a to samo o sobě dávalo tušit, že žádný návrat nepřichází v úvahu. Jenže holt ti křesťané mají ve zvyku dělat zázraky…
Když se mluvilo o tom, že „The Paradigm Shift“ bude směřovat k raným albům, je to pravda jen z části. Přece jen Davisovi a jeho partě něco zůstalo z minulého elektronického alba „The Path Of Totality“ a větší porce elektroniky se už asi nadobro stala pevnou součástí tvorby kapely. Jenže v případě této desky na ní skladby rozhodně nestojí. Působí spíše jako takový vhodný módní doplněk. Celá deska stojí zejména na kytarových sólech Heada (v době jeho absence tuto roli převzal Munky, což nebylo zrovna to nejšťastnější řešení) a paradoxně i na skutečně silných, někdy až stadiónových refrénech („Pray For Me“, „Never Never“, „Mass Hysteria“). Navíc Davis si je vokálně hodně jistý, ať už v těch melodičtějších částech nebo v těch, kde jen svým rapovaným řevem podbarvuje hlukové stěny („Spike In My Veins“).
Jako kdyby Korn touto deskou chtěli všem svým následovníkům a plagiátorům, kteří už z devadesáti procent skončili na smetišti dějin, říct: My jsme Korn, my jsme tenhle nu-metal vymysleli, tak se koukejte, jak se to dělá v roce 2013. „The Paradigm Shift“ je deska se soudobým zvukem, která ovšem ctí staré postupy a roubuje na ně pár novinek. Dovolím si říct, že je přesně tím albem, které Korn potřebovali, aby se znovu vybičovali podávat pořádné výkony. Rozhodně je to jejich nejlepší deska od „Untouchables“.
|
