Byly doby, kdy Annihilator po koutku pošilhávali po svém místě mezi thrashovou elitou. Nástup na to měli skutečně grandiózní. Strhující debut „Alice In Hell“, vycizelovanější „Never Neverland“ a především přelomová „Set The World On Fire“ dávali tušit, že máme co do činění s novými thrashovými velikány. Jenže pak se něco zaseklo. Možná za to mohla sebestředná povaha hlavního mozku kapely, kytaristy Jeffa Waterse, když na nevýrazném albu „King Of The Kill“ sám převzal pěvecké otěže po výborném Aaronu Randallovi. Možná za to prostě mohlo jen „opotřebení materiálu“.
„King Of The Kill“ nebyla tak úspěšná jako předchozí tři desky a v táboře Annihilator vypukla panika. Navíc byla hodně podivná doba, kdy se svět jako v horečce zmítal v cobainománii a o pořádný thrashový riff skoro nikdo nestál. Následující „Refresh The Demon“ si vedla ještě hůř a příšerná industriálně experimentální „Remains“ jako by už zatloukla pověstný poslední hřebíček do rakve. Pokus o comeback s albem „Criteria For A Black Widow“, kde Waters konečně přenechal zpěv původnímu pěvci Randymu Rampageovi, vyšel jen napůl. Studnice nápadů prostě byla polosuchá. Výkřik v podobě velice vydařené „Carnival Diablo“ se nakonec ukázal jako ojedinělý.
V podstatě dnes jsou na tom Annihilator lépe, než v druhé polovině devadesátých let, ovšem ani náhodou se nemohou rovnat svým třem prvním klasickým albům. Dalo by se říci, že jsou jakousi thrashovou jistotou, ale rozhodně ne zářící supernovou, a nic na tom nezmění ani novinka „Feast“. Najdete tam, co od Waterse a jeho party čekáte, ale překvapení se nedočkáte. Rozhodně potěší úvodní zběsilý kus „Deadlock“ s vynikajícím hoblingem v úvodu.
Pak trochu už začne zase padat řetěz. Thrash je to stále jako řemen, ovšem s kvalitou skladeb je to horší. Těžko si budete některé i po několika posleších pamatovat. Mezi tu lepší polovinu rozhodně patří baladická „Perfect Angel Eyes“ a zběsilá „Demon Code“, která přece jen dává na srozuměnou, že to s Annihilator není tak zlé, i když se na můj vkus moc obrací do osmdesátých let. Na druhou stranu ale výborné Paddenovy vokály ji vyzdvihují o level výše.
„Feast“ je prostě jen další deska do řady. Pokud patříte mezi nekritické obdivovatele rychlopalného Jeffa, bude to jistě něco pro vás. Samozřejmě je to stále solidní thrash, za který by kdejaká jiná kapela dala bůhvíco, ale maje na paměti „Alice In Hell“, „Never Neverland“, „Set The World On Fire“ a i „Carnival Diablo“, tak mi to až tak nestačí…
|
