Dovolím si být na úvod poněkud netaktní, ale tak, jak jsem si již několikrát přál pro své ratolesti za dědečka Udo Dirkschneidera (dovede si představit, jak famózní by to bylo, kdyby jim před spaním broukal ukolíbavky ;-) ), tak za babču bych z fleku bral šarmantní dámu Robin Beck. Od vydání jejího prvního alba uběhlo neskutečných třicet čtyři let a ta ženská má na aktuálním albu „Underneath“ ve svém úžasném hlase tolik energie, zápalu, nadšení a síly, že to je snad proti přírodním zákonům.
Čekat od Robin něco jiného, než pozitivní a emocemi nabitý, profesionálně zmáknutý melodický rock (s ocáskem pro dospěláky) by byla bláhovost. Čekat od týmu, který Robin obklopuje (mimo jiné trošku rodinný podnik, manžel James Christian přitáhl kumpány z House Of Lords, u mikrofonu se představí i jejich dcera Liv), něco jiného, než skvěle zahranou muziku, by bylo podivínství. Čekat od desky něco jiného, než záplavu melodických refrénů, rockových lahůdek a vydařených nápadů, by byl holý nerozum. Z tohoto pohledu je „Underneath“, které voní koncem osmdesátých let, ale zároveň pošťouchne současnost, vlastně očekávatelné a bez překvapení. Pokud mě něco na něm překvapilo (a to tak, že důkladně), tak to, jaké má neskutečný švih.
A když už mluvíme o překvapení, ze skladeb (sice jako jediná, ale o to důraznějším) jím je pro mě mladistvě svěží, ostrá a provokativní (ani ty kytary se s tím – v rámci stylových mantinelů –nemažou] „Check Your Attitude“. Zbývající kousky stylově sází na tradice a jistotu, ale jejich provedení je skvělé.
Ať už melodicky rozjásaná šlapavka „Wrecking Ball“, rozverně taneční téměř popík „Catfight“, či temnější, dramatická „Perfect Storm“ s výborným kytarovým sólem a vydařeně chutnými sbory (tenhle výběr představuje ty nejbarevnější kousky kolekce, zbytek není ani o krůček pozadu), stále se jedná o ukázkovou lekci živě melodického rocku.
A pak jsou tu balady. Tři skladby, ve kterých Robin představuje svoji citlivější a velice emotivní stránku a za každou z nich si zaslouží absolutorium. Ať už je to titulní až neskutečně napínavá a skvěle vygradovaná „Underneath“ (možná si u toho vzpomenete na Keiferovu Popelku), ať už je to křehce fantastický duet s Jamesem Christianem „Burnin´ Me Down“, ať už je to poeticky pohodová „I Swear The Nights“, Robin Beck dokáže svým hlasem z každé udělat citové galapředstavení.
Není co dodat, tahle deska vlije do žil maximální pozitivismus, zanechá vám mezi ušima kupu snadno zapamatovatelných háčků a dominantně smyslný vokál Robin Beck se vám ještě dlouho nebude chtít ze závitů vytěsnávat. Velice šťavnatý kousek!
|
