Debutové album pražských Thorax „Proč věštírny mlčí“ je praktickou ukázkou toho, jak ošidné (a ryze berličkoidní) může být škatulkování a jak vlastně blízko k sobě mají klasický heavy metal, thrash metal, power metal zámořské provenience i tradiční český zábavový bigbít. Všechny tyhle ingredience – budete-li chtít – na téhle desce najdete a přitom nejde o žádné balancování na hranách či samoúčelné vyzobávání pozitiv výše uvedených stylů. Thorax, kteří na konci loňského roku oslavili dvouletku své existence, jsou prostě (troufnu si tvrdit, že přirozeně) sví. A proto, abych „Proč věštírny mlčí“ považoval za vydařené album, mám přesně tři důvody.
Všech dvanáct kousků, které „Proč věštírny mlčí“ přináší, jede přímočaře a nekompromisně vpřed, staví (převážně - tento pojem si dosaďte prakticky před každé hodnocení) na nekomplikovaných a snadno vstřebatelných melodiích i na vyřvávatelně heslovitých úderných sloganech, nepolevuje v našlápnutém tempu, agresivitě a energicky nátlakové atmosféře, klukům to spolehlivě šlape, vše podtrhuje čitelný zvukový rámec, deska nabídne i relativní dostatek propracovaných háčků, aby ve své jednoduchosti nezačala nudit (což je - při zjištění, že ta intenzivní nálada se prakticky nijak radikálně nemění - jedna ze zásadních pohnutek pro to, aby tahle deska neskončila v obyčejnosti davového průměru).
Tím dalším je (a pro mě to byl i zlomový bod celého alba) bezesporu neortodoxní hlasová gymnastika křiklouna Rexe. Exhibicionismus, teatrálnost, pitvoření, emotivní prožívání, strhávání pozornosti za každou cenu? Zpěv? Štěkání? Jekot? Říkejte tomu, jak chcete (za sebe dodávám schopnost zdůraznit atmosféru), pokud tuhle Rexovu nespoutatelnou hru přijmete, zjistíte, že je nejen účelná a zábavná, ale že do té šlapavé muziky a témat, kterým se Thorax věnují, přirozeně zapadá.
Tím třetím důvodem je pak samotné zpracování textů. Při pohledu na playlist (a jeho mysticko-okultně-filozofické :-) vyznění) jsem doslova trpěl obavou, zda touhle kapitolou kluci nestrhnout celé album zbytečně dolů. Byť občas texty sklouznou k určité schématické zkratkovité heslovitosti (ono to tu údernost ještě podtrhuje),
nestane se, že by Rex musel kdovíjak klopýtat či dohánět, frázování nedrhne, a když z Thorax vypadnou neotřelosti typu „nikdo není slepější než ten, kdo nechce vidět…“, je i tahle položka bez problémů v kladných bodech. A čistě pro pořádek dodávám, že nejchytlavějšm kouskem menu je pro mě kvaltovka s živelnou kytarou „Je to v nás“.
I když si dokážu představit, že tahle deska bude mít nejen své zastánce, ale i své tvrdé odpůrce, Thorax a jejich „Proč věštírny mlčí“ jsou pro mě důkazem toho, že „český heavík“ rozhodně není škatule zralá na odpis!
|
