Letmý pohled na debutovou nahrávku francouzských Hell Of A Ride „Fast As Lightning“ (tedy alespoň na její deluxe edition) vyvolává zdání, že si kluci připravili pěkně rozsáhlou nálož. Playlist totiž čítá patnáct položek a promo materiály slibují i koncepční zápletku. Pravda je taková, že „Fast As Lightning“ tvoří tři atmosférická intra, jedna lehce prodebatovaná instrumentálka, čtyři nekomplikované fláky, to vše týkající se jistého Johna „Mad Doga“, a sedm stop (a to je právě ten deluxe přílepek, ve většině případů již známý z rychlejší části „Fast As Lightning“), zaznamenaných na akustickém koncertě v domovském Brétigny-sur Orge. Zbude-li nám tedy samotná podstata alba, bavíme se o necelé dvacetiminutovce moderního hard-rocku (líznutého špetkou motorařiny) se slušnou porcí pouliční špíny (proto i ten krapet začouzený a placatý zvuk patří k věci) a s metalovou energií.
Právě ta strhující energie je hlavním hybatelem přímočaré muziky z první poloviny desky. U explozivního titulního tracku „Fast As Lightning“ se díky živelnému tempu nestačíte ani pořádně rozkoukat, strašně snadno spadne do uší řezavě vypjatý zpěv, chytlavý (nijak složitý ani melodicky rozbujelý) refrén, nakopávací a pestré bicí, i ostrá a jednoduše riffující kytara, podobně je na tom pichlavě jedovatá a intenzivní „Tears And Scars“, coby nejpovedenější track kolekce. Je fakt, že tam, kde se Hell Of A Ride zklidní (a přitom jsou stále zapojení v zásuvce), jako v „The Road“, neztrácí šťávu, ale sklouzávají do nevýrazné obyčejnosti.
Akustický přídavek (zcela pochopitelně) tvoří v podstatě náladový protipól první půlce desky, představuje kapelu v mnohem uvolněnější poloze a dává tak vyniknout obnažené podstatě písní. A třeba právě z působivé „Fast As Lightning“ na plné pecky leze povedená citlivá atmosféra a schopnost Furiose Djeje svým zklidněným hlasem píseň příjemně zdramatizovat, stejně jako v „elektrické části“ desky na mě nejvíc zabírá (hlavně díky charismatickému vokálu a vypjaté náladě) „Tears And Scars“. Mile působí i fakt, že kluci neměli potřebu čarovat s poměrně komorní atmosférou koncertu, ta obýváková pohoda večírku pro zvané funguje velice autenticky.
Pokud by každý pokec v hospodě (údajně na počest maníka, který kapele vykládal někde v knajpě své historky, se kapela pojmenovala Hell Of A Ride a jménem vypravěče pokřtila svého hlavního hrdinu) přinesl takhle čerstvou muziku, navrhoval bych zvýšit dotace pro provoz pohostinských zařízení. Pak by se třeba i Hell Of A Ride dokopali k plnému odkrytí karet a natočení full-alba. Byl bych na něj hodně zvědavý.
|
