O tom, že spojení veselého punk-rocku s harmonikou může spolehlivě fungovat, není v našich luzích a hájích zas až takový problém se přesvědčit. Do rodiny podobně laděných nahrávek přispěla v loňském roce se svojí první (cituji) oficiální hmatatelnou placatou deskou s názvem „Akta X“ i parta Assort Plastic, pocházející z Krtova.
Za největší plus téhle pohodově (občas až nenápadné) veselé desky považuju fakt, že i přes totálně nekomplikovanou přístupnost (no ano, některé refrény i vokální linky jedou čistě na vlně jednoduchoučké a průhledné melodické zpívánkovosti) hudebně nesklouznou až k hranici podbízivosti či křečovitě rozverné halekatelnosti, a jejich texty sice netrpí ani špetkou intelektuálnosti, složitostí vyjádření či básnické obratnosti, ale zároveň ani nehrají čistě na první signální (dokonce ani v případě, když narazí na tak oblíbené téma jako chlast) a sem tam z nich vypadne i sympatický humor.
Devět kousků je založeno na spojení výrazné harmoniky s příjemným vokálem, melodickými refrény a textovými žertíky (kupodivu v momentě, kdy se Assort Plastic pustí do textově závažnějšího – byť s nezbytným nadhledem, díky kterému je pro mě tahle položka tím nejsilnějším momentem – tématu, jakým je „Válka“, jsou ještě působivější), velice osvěžující pak jsou hostovské příspěvky v podobě ženského zpěvu, violoncella i klimpru.
Zásadní plusové body u mě kapela sklízí za to, že se nepokouší jít ve stopách harmonikovsko-průkopnických Tří sester, hrají vyloženě na vlastní výraz, a ty tenounké ocásky Mňágy („Baladička v G dur“) či Znouzectnosti („Utrpení mladého skladatele“) jsou vždy ku prospěchu věci.
Příjemně oddechová, uvolněně nenáročná přímočará pohodovka, ve které se nehraje na umění, na přesnost a dokonalost, ale hlavně (a úspěšně) na spontánní radost ze hry. A třeba slogan „…to jsou český holky, posviťme si na ně, ukažme jim naše biologický zbraně“ se vám určitě nebude chtít z hlavy vyhánět.
|
