Když se na scénu vracíte po šesti letech a ještě v důkladně překopané sestavě, není vůbec s podivem, že do názvu alba propašujete trochu té klišovitosti se sloganem o povstávání z popela. I když si tím trochu (v případě, že by to povstávání nebylo zrovna čilé)koledujete o případné uštěpačné poznámky. V tomhle případě je (naštěstí) pojmenování „Rising The Ashes“ na místě. A vezmeme-li v úvahu, v jakém složení němečtí Silent Force své páté album vydali, dá se podařený výsledek brát vlastně za samozřejmost (já vím, já vím, že hvězdná sestava není vždycky zárukou úspěchu…). Ale počítejte se mnou – Primal Fear, Sinner, Missa Mercuria, Axxis, Rage, Vanize, Voodoo Circle, Cans, Eden´s Curse, Hardline, Edge Of Forever, Powerworld, Redrum…, to je výběr kapel (a ve většině případů i vod, ve kterých se Silent Force pohybují), kterými současní členové Tiché síly prošli. Z toho už nějaká zkušenost kouká…
K letitým držákům, kytaristovi Alexi Beyrodtovi a bicmenovi André Hilgersovi, se přidali basák Mat Sinner, klávesák Alessandro Del Vecchio a zpěvák Michael Bormann. Silent Force tak opsali jakýsi kruh a navázali na konec minulého století, kdy ještě pod značkou The Sygnet se sešli Beyrodt, Hilgers a právě Bormann, vydali své debutové album, a po Michaelově odchodu první dva jmenovaní přivedli k životu Silent Force, se kterými aktuálně udělali pátý zářez ve své diskografii.
Který je přece jen o kousek jinde, než jejich předchozí silná deska „Walk The Earth“. A to hlavně ze dvou (spolu úzce souvisejících) důvodů. Tím prvním je změna na postu zpěváka. Zvyknout si na hardrockově příjemný a vyzrále uvolněný Bormannův projev oproti temperamentu bývalého pěvce DC Coopera nedělá žádný problém. Ostatně ony i ty skladby (a to je ten druhý důvod) jsou směřovány Bormannovi na tělo, žádná divočina, ale nadhled, rocková pohoda, přesvědčivost staré školy německého melodického hard (power) metalu, vyzrálost a zkušenost všech zúčastněných, využívajících vzdušnost refrénů, kousavost riffů a lehkost optimistických melodií z Beyrodtova autorského pera.
Nijak objevná, ale o to příjemnější muzika. Vyrovnaná a našlapaná kolekce. Silent Force jsou (oproti své minulosti) o chlup usedlejší, klidnější a řekněme snad až komerčnější, ale na sílu skladeb tohle jejich zrání nemá vliv.
|
