Na světě vzniklo už hodně superskupin od dob, kdy se poprvé tento termín užil v souvislosti s projekty The Steampacket (Long John Baldry, Rod Steward, Julia Driscoll, Brian Auger, Vic Briggs), Cream (Eric Clapton, Jack Bruce, Ginger Baker), Dirty Mac (Eric Clapton, John Lennon, Keith Richards a Mitch Mitchell) nebo Crosby, Stills, Nash & Young. Většina z nich nikdy neměla dlouhého trvání, ovšem stále jako kdyby móda těchto kapel, složených z respektovaných jmen rockové scény, stále mohutněla a sílila. Vznikají proto nejroztodivnější spojení, které pak servírují hudbu, která buď jejich osobnosti spojí, nebo všechno působí stylem, jako když pejsek a kočička vařili dort. Prostě vám z toho vyleze neposlouchatelná šlichta, o které by na talíři Zdeněk Pohlreich prohlásil: „To se mám jako poblejt, ty vole…?
Pohled na jména zúčastněných projektu KXM působí také značně nesourodě. No řekněte, co mohou mít společného jeden ze symbolů stadiónového hair metalu osmdesátých let, bývalý kytarista Dokken George Lynch, basista a zpěvák křesťanských alternativních rockerů King s X Doug Pinnick a bubeník průkopníků nu-metalu Korn Ray Luzier? Ač všechny tři kapely samozřejmě znám (i když nejblíže mám ke starým Dokken), nedokázal jsem si dost dobře představit, co od desky očekávat. Spíš asi toho pejska s kočičkou…
Ray Luzier je samozřejmě vynikající bubeník, který svého předchůdce u Korn Davida Silveriu strčí s přehledem do kapsy, Pinnick je uznávaná osobnost na poli alternativní hudby a jeho přednosti vyzdvihují i mnohem známější muzikanti. A Lynch…to je prostě legenda. Jeho kytarové laufy inspirovaly celé zástupy mladších hráčů, ovšem bez Dona Dokkena dát obstojnou desku dohromady mu jde jen velice těžko.
A ani tady se Lynch do svého typického stylu, který ho proslavil skladbami jako „Unchain The Night“, „The Hunter“ nebo „Prisoner“, moc nežene. Jeho riffy jsou spíše moderně založené, samozřejmě na solidní dávce pořádné instrumentace a otěže tak spíše přebírá Pinnick. Skladby totiž mají nádech moderního alternativního rocku jeho domovských King´s X, čili je jasné, že se jde do hloubky hard rocku, že nechybí psychedelie, trocha jazzových prvků a samozřejmě nádech všudypřítomného grunge.
I když ze začátku deska vypadá, že by mohla mít potenciál, protože úvodní „Stars“ je vcelku slušná skladba startující Luzierovými perkusemi, které Lynch žene dopředu hladovými riffy a Pinnick vystřihne i výborný refrén, nadšení pak brzy opadne. „Rescue Me“ a „Gunfight“ se už pohybují na tenčím ledě, jako kdyby to vypadalo, že nápady došly. Baladická „Never Stop“ je sice docela slušná záležitost, ale na můj vkus je moc založená na alternativní depresi devadesátých let.
Slušnou položkou je pak snad ještě „Do It Now“, která sice nepůsobí nijak převratně, ale ani rušivě a to je u tohoto alba docela dost důležité. Skladby jako „Sleep“, „Burn“ nebo „Faith Is A Room“ mají sice v sobě punc kornovské naléhavosti, ovšem tíhu jejich hudby ani náhodou. Mají výborného kytaristu, kterému ale došly nápady. A mají skvělého zpěváka, kterému jako kdyby slova skladeb napadla na patro. Nějak mi není jasné, komu je tohle album určené.
|
