Když se kapela jmenuje Black Pope, jejich album „St. Rock“ a letmý pohled na obal desky také vyvolává sakrální dojem, asi by člověk čekal něco seriózního. Tak to je přesně to, co od debutového alba čtveřice z Terstu rozhodně nečekejte. Black Pope systematicky kříží vše, co jim přijde pod ruku (country, grunge, thrash, rock, punk…), spíš než se vyžívat v instrumentálních exhibicích mají potřebu po vás jen tak plivnout své nijak složité nápady, s hlubokomyslností textů si hlavu příliš nelámou a evidentně se tím sami dobře baví.
Netvrdím, že to je i ten dojem, kterým vás Black Pope okamžitě nakazí (i když úvodní counthrashová instrumentálka „MMXII“ ten potenciál rozhodně má). On se spíš vyvíjí celkem nenápadně a postupně, prokousat se k němu musíte přes uřvanou přímočarost, grungeovou rozervanost i těžkopádnější tempo, či hudební chaos a neuspořádanost a jeho vrchol také nepřijde až v samotném finále, i když s blížícím se koncem alba si Black Pope (díky tomu, že druhá polovina alba je kompaktnější, přímočařejší a působivější) udrží hodně slušné grády.
To nejpodstatnější se děje v druhé polovině alba a startuje s instrumentálkou „Torquemada Express“. Ta se sice vytrvale motá kolem jednoduchého motivu, ale sympaticky ubzučená pozitivní kytara oplývá nakažlivou náladou a následně se tohle odlehčení přelije do nervně adrenalinového r´n´r „Music Is A Bitch“, aby připravilo půdu pro nirvánovsky rozervaně vláčnou baladu „I´ll Be Ok“. Čekat, že se po tomhle emotivním kousku strhne zběsile energický vír zvrhle přitažlivé šlehy „Excomulgado“ (strašně jednoduchý – až primitivní – uřvaný refrén se zjevnou „náklonností“ k církvi, hulákaný snad ve španělštině) může skutečně pouze ten, který již prokoukl, že Black Pope jsou jakékoliv konvence cizí. Po chaotické „The Song You Don´t Play“ zbývá už jen v punkově divokém tempu se strohými vokály přepočítat holuby na okně („8“). Aby toho nebylo málo, Black Pope ke svému debutu přihodili i předchozí EP „Black Pipe“, které jen podtrhuje výše uvedené.
Ať už z rockové studnice posloucháte cokoliv, je dost pravděpodobné, že alespoň úryvek toho na „St. Rock“ najdete. Kluci sami se shlédli v Spinal Tap, Tenacious D a Panteře, já bych přihodil Motorhead, Zakka Wyldeho, Nirvanu, Alice In Chains, něco ze silné thrashové čtyřky… Mišmaš? Krapet, ale upořádaný a držící pohromadě. Prostudujte si v textu písně „Music Is A Bitch“, co všechno hudba může být a zhruba o tom je debut Černého papaže.
|
