Nad problémem, zda někdy Keltové a Vikingové dorazili až do Kanady, jsem nikdy nedumal. Mám-li vycházet z autenticity, jakou na mě dýchá loňské album celtic-pagan-folk-black-sympho-melo-death (nehodící se dle potřeby škrtněte a hodící se dle libosti křižte a mixujte) party Vesperia z Toronta, tak určitě ano. Z alba „An Olden Tale“ je totiž cítit pohanština, syrovost, rozvernost i nespoutanost, ocásky lidových motivů i nějaké ty nezbytné „nemetalové“ inštrumenty. Pokud jste o téhle kapele ještě neslyšeli, zapátrejte v paměti, zda vám náhodou něco neříkají Dark Abyss či Bolero, to jsou totiž vývojové kroky, kterými si kapela při hledání jména za osm let své existence prošla. A tak i obal debutového alba „Voyage From Finland“ poletuje na netu ve dvou verzích – jednou s hlavičkou Bolera, jednou s hlavičkou Vesperie. Podstatou této informace je pak skutečnost, že Vesperia není na scéně žádným nováčkem, byť „Cestování do Finska“ si ze současné sestavy užili pouze basák, kytarista a zpěvák (má na svědomí zatuchlý chropot i čisté pasáže) Morgan Rider a kytarista Casey Elliot.
Vesperii se úspěšně daří spojovat hrubost s poetickou atmosférou. Ta hrubost je zastoupena především deathovým chropotem a zběsile rychlými bicími (parádní fofr a kdybych měl hlasovat pro favorita mezi instrumentalisty, je tlučoun Cory Hofing hlavním kandidátem), atmosféru a lehkost pak nahrávce dodávají všemožné lidové nástroje (či – bohužel - jejich syntetické náhražky), klávesy, orchestrace, čistý zpěv a akustické vsuvky, kytary to pak hrají na obě strany. Vesperia umí také úspěšně využívat hudební barevnost, díky které se v jejich skladbách objeví dostatek zvratů, aby si pozornost udržely nejen rychlé, krátké a úderné vypalovačky, ale i delší příběhy v čele s titulní skladbou. A od věci není občas přisypat něco té hrdinské pompéznosti, drsné majestátnosti, výpravnosti či explozivní energie – v žilách klukům z Toronta kolují nahrávky od Ensiferum, Finntroll, či Moonsorrow, takže ani o vydařené melodie není nouze. Hlavní doporučení pak směřuje ke motivovému i energickému kolotoči „The Swordsman“, nabízejícímu prakticky vše výše uvedené v jednom působivém celku.
„An Olden Tale“ je jednoduše řečeno zábavné, explozivní a pestré album. A vlastně jediná podstatná výtka směřuje k poslední necelé čtvrthodině (to je docela dost času, co říkáte?) nahrávky. Po předchozí osmipoložkové smršti pověsí Vesperia na závěrečnou více než třetinu titulní skladby rádoby atmosférický zbytečný ocásek (foukání větru a poťukávání bubínků), aby po tomto nuceném zklidnění přišli s výpůjčkou od svých krajanů Spirit Of The West, které sice nechybí také určitá lidovost, ale najednou ze syrově poetické pohanštiny se skočí na až nepatřičný pijanský optimismus. Škoda toho konce, jinak je „An Olden Tale“ vážně šťavnatá záležitost.
|
