Ten návratový bacil, o kterém jsem se již v souvislosti s italskými (nejen, ale tady je to snad vážně epidemie) kapelami zmiňoval, postihl i partu kolem dnes už manželské dvojice Fabrizia Cislaghiho a Moreny Rossi. Milánští Macbeth sice nikdy oficiálně neprohlásili (alespoň jsem to nezaregistroval), že končí, ale dnes, po sedmileté studiové pauze hlásí, že jsou znovu zpět. S agresivnějším modernějším zvukem, se svojí typickou melodikou i poutavou duetovou spoluprací, s odvoláváním se na křížení vlivů od klasického gotického metalu až ke skandinávskému deathu i se spoustou melodických a dynamických háčků (jednoduše řečeno, ve stopách krajanů Lacuna Coil). A nutno uznat, že jejich „Novogotická propaganda“ svojí nespornou sílu má.
Největší předností Macbeth je skutečnost, že se jim – bez toho, aby museli zneužívat symfonických berliček - velice úspěšně daří skloubit temnou atmosféru s hutnou a alarmující intenzitou. Jejich novogotika je postavená na vokální spolupráci slavíčka Moreny (nemůžu se zbavit dojmu, že až na jednu výjimku je Morenin hlas sice technický bezchybný, ale příliš sladký, neosobitý a snadno zaměnitelný) s chameleonským křiklounem Andreasem Cislaghim (ten na rozdíl od své kolegyně ať je v jakékoliv poloze – agresivní řev, čistý zpěv, či kovově jedovaté melancholické kňourání – má charismatu na rozdávání), na silných melodiích i masivní moderní produkci.
Jako top doporučení si dovolím nabídnout dvě asi nejméně typické skladby – agresivně alarmující udusanou vyřvávačku „Little Spark“ s nádherně dramatickým nenápadným klávesovým poťukáváním a její opak, výbornou „Void Of Light“ se starogotickým milosrdně-sestřičkovským refrénem (právě tady zní i Morena ve své barevnosti velice přitažlivě). Zbývající skladby jsou úspěšným propletencem nálad v duchu Lacuny Coil mezi těmito dvěma mantinely, u kterých naštěstí nehrozí jejich příliš snadná vyčerpatelnost a brzká okoukanost.
Macbeth nikdy nesekali alba jako cvičky. „Neo-gothic Propaganda“ je v bezmála dvacetileté kariéře jejich teprve pátým albem. Na přesvědčivosti kapely je znát, že od okamžiku, kdy Fabrizio Cislaghi rozehnal před čtrnácti lety tehdejší sestavu, došlo pouze k jedné personální změně (a i od té už uplynula víc než dekáda). Takže Macbeth můžou být se svojí „Neo-gothic Propagandou“ víc než solidním tipem na zajímavou muziku.
|
