Vždycky jsem obdivoval muzikanty, kteří dokážou své hudební nápady použít pro více kapel a projektů, aniž by slevili ze svojí kvality. Z těch největších jmen vyberme třeba Arjena Lucassena, jenž ve své branži představuje tak velkou záruku kvality, že je vlastně jedno pod jakým jménem své skladby vydává. Podobně to vidím i u Marka Jansena, hlavního skladatele nizozemské kapely Epica, který své schopnosti zúročil již na prvních albech holandské legendy After Forever. Po poslechu aktuální desky „Antagonise“ je jasné, že laťka neklesá ani s jeho novým projektem MaYan.
Ten se nám od svého debutu poněkud rozrostl, a to zejména o zpěváky. Regulérním členem kapely se stal třeba výborný Henning Basse, známý z působení v kapelách jako Brainstorm, Metalium či Sons of Seasons. A nutno říct, že tohle byl asi nejšťastnější tah. Henning je totiž vynikající snad ve všech polohách! Do sestavy se také nastálo začlenila i půvabná Markova přítelkyně Laura Macri, kterou v současné době živí spíše opera (což je hodně cítit v krásné baladě „Insano"). Kromě nich na materiálu uslyšíme i Floor Jansen (Nightwish, ReVamp) či Marcelu Bovio (Stream of Passion). Výrazný prostor samozřejmě dostává i Markův growl. Album tedy lze označit za jakousi přehlídku znamenitých a sebevědomých vokálů, jež by klidně mohla dostat nálepku „metalová opera“.
Nejsou to však jen silné hlasy, které ženou materiál kvalitativně dopředu. Klobouk dolů se musí složit před všemi instrumentalisty, kteří vynikají bezchybnou technikou a dokonalou přesností. Jejich sebevědomí se projevuje i v průměrné délce skladeb, vždyť hned sedm z nich přesahuje pětiminutovou hranici.
Tato dlouhá stopáž je však i přes svou náročnost vyplněna spoustou hudebních nápadů a překvapivých zvratů, které nutí k opakovanému poslechu. Kytary valí jeden riff za druhým a ani výrazné změny temp jim nedělají žádné problémy. Ariën van Weesenbeek (též člen kapely Epica) zase upoutá svým precizním bubnováním a je vidět, že mu agresivnější (a deathovější) styl sedí. Své důležité zastoupení tu mají též klávesy Jacka Driessena (ex-After Forever) a samozřejmě i působivé symfonické aranže.
„Antagonise“ je tak v mých očích jasná špička žánru. O to víc jsem zvědavý, jestli si Mark nechává ještě něco v záloze pro Epiku. Nechme se překvapit ...
|
