Manic Street Preachers dostáli svému slibu, který dali před vydáním alba „Rewind The Film“ a to, že za pár měsíců jsou zpátky s trochu tvrdším materiálem, než byla právě až sentimentálně zasněná „Rewind The Film“. Ta ale mohla značit mnohé. Mohla kapele ukázat cestu, jak ze slepé uličky, kam nakoukla s jen lehce nadprůměrnými alby „Send Away The Tigers“ a „Journal For Plague Lovers“. Přestože s původní podstatou Manic Street Preachers, jako kapelou buřičskou a sociální, už neměla mnoho společného, byla vítanou změnou.
„Futurology“ jako kdyby kapelu vracelo právě ke zmíněným albům z konce minulé dekády. Ubylo až hollywoodských melodií, zmizela zasněnost, noční atmosféra a jsou zpět jejich klasické, alternativně rockové písničky. Jasně, Manic Street Preachers měli vždy veliký cit pro melodie, což už je cítit z jejich prvního hitu „Motorcycle Emptiness“ z roku 1992, ale přece jen se potom už trochu opakovali. A když se mohli díky velice silné kolekci „Postcards From A Young Man“ a experimentální „Rewind The Film“ vyvíjet dál, přijde mi, že s „Futurology“ všechno zahodili.
Jasně, materiál na této desce není slabý. To by snad ani od Manics nikdo nečekal. Z každé skladby je cítit jejich typický rukopis, ale všechno to vypadá jako nedodělané, spíchnuté horkou jehlou. A proto s humpoláckou němčinou hostující Niny Hoss v době „Europa Geht Durch Mich“ působí spíše jako špatný vtip než jako vítané odlehčení. Stejně jako agitka „Let´s Go To War“ s otravným syntezátorovým motivem a skandovaným refrénem.
Ale i tak se najdou vydařené skladby. Mezi ně rozhodně můžeme počítat rozvernou „Sex, Power, Love And Money“, která Manics vrací k jejich debutu „Generation Terrorists“. Ucho posluchačovo potěší i „The Next Jet To Leave Moscow“, kterou ozdobil velšský klávesista Cian Ciaran a nakonec není ani marná nápaditá instrumentálka „Dreaming A City (Hughesovka)“, kde kus práce odvedl basista Nicky Wire.
Jinak je „Futurology“ docela vyrovnaná kolekce. Ovšem s tím, že hodně pošilhává po šedi a průměru. Navíc jednu z nejlepších skladeb „The Last Time I Saw Paris“ si kapela nechala pouze jako bonus na speciální edici. Doufejme, že si zde Manic Street Preachers vybírají slabší hodinku a příště si dají více záležet.
|
