Zadáte-li vyhledávání pojmu Lichtgestalt, vyskáče na vás mraky odkazů na album temněvlných Němců Lacrimosa. To však tentokrát není ta správná cesta. Dnes bude řeč o čtveřici ze Severního Porýní-Vestfálska, která letos oslavila své první narozeniny a zároveň představila své eponymní třiskladbové EP. Na něm by měla být ztvárněna jejich představa moderního metalu se silným vlivem elektroniky. No, věřím, že jejich představa nebude i budoucností kovové muziky, protože nejzajímavějším na téhle na desce je skutečnost, že producentem (a technicky je všechno in Ordnung) je Victor Smolski.
Z trojky skladeb mi do uší bez problémů zajela pouze ta úvodní. Je to zvláštní, jak může fungovat němčina – je-li využita v dostatečně dramatické písni, stylizované pro tento drnčivý a strohý (alespoň v hudebním světě) jazyk, umí atmosféru výrazně zahustit (a naopak…). A přesně to je případ úvodní „Entfessele den Sturm“. Pochodově strojové tempo, studená potemnělá elektronika, rytmus a riff, ostře sekaný jak od řezníka a samozřejmě i neosobní gerrrrmánština nasazují téhle skladbě proklatě ostré ostny a útočnou potměšilost.
Motorkáři by asi koukali, jak plytké a těsně před infarktem může být „Motorherz“ se zvláštní vokální linkou – pamětníci, pokud si vzpomenete na srandisty Erste Allgemeine Verunsicherung a naředíte to tou prapodivnou dvojkou, která natočila klip někde na své zahrádce a opěvovala v něm svůj skútr (marně vzpomínám na název), přihodíte k tomu univerzální Ajnkeslbuntes refrén, jste doma. Finální „Zölibat“, je takové horákyňovské dění-nedění, které, když už začne chytat nějaký nápad, okamžitě ho utlumí zbytečným kotrmelcem, nemluvě o prapodivném zpěvu v tom samém duchu.
Originalita? Možná, jen je otázka, jestli zrovna tudy vede cesta. Zářivost použitých elektronek? Sice vytrvalá a neutuchající, ale slabá. Atmosféra? Převážně nezáživná a chladná. Snesitelnost? 1:2. Jednoduše řečeno – i přes solidně skoulený první poločas prohra…, tak uvidíme, jak dopadne pokračování, slíbené na konec roku.
|
