Vydání svého debutového alba si belgičtí gotici Valkyre zaslouží už jen za vytrvalost a houževnatost. K prvnímu ataku se tahle parta pod vedením kytaristy Krise Scheerlincka nadechla před deseti lety, aby po čtyřech letech a jednom EP šla k ledu. Po dvouleté hibernaci to Kris Scheerlinck zkusil znovu a se sestavou, ve které nezůstal kámen na kameni (jediným, kdo pamatuje alespoň celé pohibernační období, je bicmen Peter van Sweevelt) letos natočil desku „Our Glorious Demise“.
Velice přehlednou, nekomplikovanou a celkem průhlednou (tím neříkám, že špatnou) desku. Valkyre rádi sází na líbivě jemné melodie, na pompézní nádech, špetku symfoničnosti, bohatost kláves, působivost smyčců, majestátní chorály, sladký hlásek zpěvandule Claudie Michelloti a z téhle kombinace čerpají romantický nádech svých skladeb. Devizou Valkyre je to, že umí s uvedenými ingrediencemi nakládat natolik šikovně, aby jejich skladby strašně snadno příznivce téhle muziky vtáhly do děje (pokud je špína a agresivita to, co v hudbě uctíváte, tak tady jste na totálně špatné adrese), nevýhodou pak to, že se tenhle vzorec celkem snadno vyčerpá, takže tak, jak takhle kytka působivě vykvete, tak (ne tak rychle a snadno, při jediné občasné rotaci si toho možná ani nevšimnete, a pokud, tak jen v závěru desky) má tendence uvadat.
U téhle kolekce je strašně obtížné poohlížet se po nějakém vrcholu. Zabírá rychloprsté sólo v úvodní „Stories“, zabírají chorály ála Therion v „A Good Day To Die“ (stejně tak funguje i tahle středověkem líznutá skladba ve své syrovější verzi v závěru alba), zabírá lehounce komplikovaná vokální linka ve „Will U Be There“, ve které Claudia jasně předvádí, že se svým hrdélkem umí víc, než jen sladce, příjemně a étericky neškodně poletovat v romantickém světě, zabírá i rádiová dojákovost balad. Zabírá prakticky celá deska (snad jen závěrečnou „Procession“ bych s klidem oželel). Problém je, že když jednou načtete ten vzorec, ze kterého Valkyre vychází (a není to kdovíjak složité), tak už nemají s čím vás překvapit.
Valkyre se se svojí romanticky líbivou „Our Glorious Demise“ můžou pokukovat po světě, který stvořili Nightwish, Epica, After Forever, Edenbridge… Možná by nebylo od věci po nich chtít, aby svojí tvorbu oživili špetkou jedovatosti, rafinovanosti, či odvahy. Pak by mohli po tom světě nejen pokukovat, ale třeba do něj i vstoupit. Takhle to bude jen líbivý (byť příjemně poslouchatelný) holčičí metal.
|
