Švédská čtyřka v čele s výraznou frontwoman s pilou v hrdle, provokativní Liv Jagrell, opět nezklamala. S předcházející deskou „Now And Forever“ nasadila kapela laťku setsakra vysoko a nový počin „Black Lotus“ ji sice přímo nepřekoná, ale k jejímu zdárnému přeskoku chybí jen titěrných pár centimetrů. Sister Sin si tím pádem můžou připsat na konto třetí chytlavé album, které se může zařadit mezi top na rockové, potažmo heavy metalové scéně.
Zatímco v posledních letech se ženský vokál dostal na vrchol v podobě gothic metalových kapel, zdá se, jako kdyby těmto útvarům pomalu začínaly odbíjet zvony. Nightwish, Epica, či Within Temptation se sice stále drží na výsluní, ale čím dál víc se začínají objevovat kapely, kde ženský hlas hraje jinou úlohu. Jednak tu máme popové Amaranthe, druhak nováčky na rockové scéně Halestorm, jejichž zpěvačka nemá místy daleko právě k Liv, jejíž projev je ještě o něco výraznější. A do třetice všeho dobrého a nejlepšího - Sister Sin, kapelu, po které můžete sáhnout s čistým svědomím, pokud už máte plné zuby operních zpěvů a máte chuť na něco tvrdšího a říznějšího.
„Black Lotus“ je vyrovnaným albem a to je právě snad jediná chyba této nahrávky. Na první poslech znějí skladby podobně, tak nějak proplouvají okolo, nesou se stejným tempem a žádná nevykukuje nad jinou, na druhou stranu samy o sobě si stojí jako singularity velmi dobře a defacto každá by se hodila jako rádiový hit. Těžko vybírat nějaké top skladby alba, ale zkusme například pilotní bomba singl „Chaos Royal“, stejně jako říznější „Au Revoir“. Liv se také pouští i do čistšího vokálu ve skladbě „The Jinx“.
Nemyslím si, že „Black Lotus“ je adeptem na album roku, ale do top 10 se s největší pravděpodobností zařadí. A jak už bylo výše řečeno, kapela tohohle formátu je přesně to, co dnešní scéna potřebuje.
|
