Kanadského umělce netřeba představovat, za pětadvacet let na scéně si vybudoval skvělé jméno a především v poslední dekádě nás zásoboval mnoha nahrávkami. A nutno dodat, že velice pestrými nahrávkami. Těsně po vydání nového počinu se však objevilo spoustu názorů o tom, že Devinovi došly nápady. Je tomu opravdu tak?
„Z²“ navazuje na desku „Ziltoid The Omniscient“ z roku 2007. Ta byla první po uložení Strapping Young Lad ke spánku. Příběh bláznivého mimozemšťana, který hledá v celé galaxii šálek skvělé kávy a nakonec jej nalezne na Zemi, se stal kultovním a fanoušci si přáli jeho pokračování. Po sedmi letech tu konečně je. A protože není Devin nějaký troškař, jedná se rovnou o dvojalbum, které obsahuje desky „Dark Matters“ a „Sky Blue“. První je prezentováno jako Devinův sólový počin a je pokračováním „ZTO“, druhé je vydáno pod hlavičkou The Devin Townsend Project.
„Dark Matters“
První dvě skladby jsou velice krátké a takové uvítací. Ziltoid se vrací, Ziltoid se probouzí ze spánku. Sbory, poprvé se ozývá hlas Anneke Van Giersbergen (tahle paní prostě k Devinovi patří), atmosféra je veselá a plná očekávání…a všudypřítomný je také hlas vypravěče. Tohle je věc, kterou musím zmínit ihned zezačátku. „Dark Matters“ je sice pořád hudebním albem, ale je velice zaměřeno na příběh a tomu má dopomoci vypravěč. Tady už je to věc vkusu a celkového náhledu na věc, zda vám přijde otravný či nikoliv. Pokud ano, zkuste limitovanou edici, kde je ještě bonusový disk s verzí bez vypravěče.
„Ziltoid Empire“ už je v centru dění. Píseň je absolutně teatrální a přichází první porovnávání s původním „ZTO“. Ten byl projektem pro radost a Devin si jej nahrál v podstatě sám. Tady je všechno o mnoho „větší“ megalomanštější a tak i trochu přeplácané. Vzpomínáte na výborné „Deconstruction“? Tak „Dark Matters“ je mu v mnoha ohledech blíž. Už tam Devin vytvořil bláznivou kolekci s lehce muzikálovým odérem kombinovaným s extrémním metalem. „Dark Matters“ jde mnohem dál! Chvílemi je to opravdu blázince. Takový metalový kabaret. Nápady a nálady se střídají každou minutu.
Další skladba je „War Princess“ a já osobně ji považuji za vrchol celé nahrávky. Roli „War Princess“ tu odvyprávěla a zazpívala bravurně Dominique Lenore Persi ze Stolen Babies. Tohle je perfektně vystavěna progresivní metalová věc, která doslova praská nápady a má krásnou ústřední melodii. Tohle album rozhodně není tak „tvrdé“ jako zmíněné „Deconstruction“, ale pokud si to situace žádá, tak hudba překvapivě ztemní a bicí jsou rychlejší či důraznější, stejně jako kytary tvrdší a Devinův zpěv připomíná časy SYL.
„Deathray“ mi přijde jako takový zvláštní tvrdší rock’n’roll. Následující „March of The Poozers“ má silnou Burtonovskou atmosféru, která ke skladbě vyloženě sedí. První půle je dosti minimalistická a neustále se v ní opakuje jeden motiv. Jenže píseň dál narůstá a má především vynikající „hravý“ refrén, který si zapamatujete.
„Wandering Eye“ pro mne představuje spíš takový příběhový most k další písní, přesto zaujme především ústřední hutný kytarový riff. Tou další písní je „Earth“ která disponuje kouzelnou atmosférou a přiřadil bych jí k „War Princess“. Je to také delší progresivní píseň. Zazní zde i Pražský filharmonický orchestr, se kterým Devin spolupracoval již na „Deconstruction“ (vida, další pojítko s tou deskou), ale tentokrát je spíš využit jen jako občasné koření. Krásně živá skladba udivuje množstvím nápadů, melodií a epičností.
Pocit velkoleposti vás ale neopustí ani nadále. „Ziltoid Goes Home“ začíná tak, jak by si Devina přálo slyšet asi hodně fanoušků. Začátek je totiž typický SYL výplach. Thrash metalové kytary, výrazné bicí a nevšední Devinovo frázování. V bookletu je uvedeno, že je skladba inspirována Soilwork. Což může být pravda, já je v tom ale neslyším. Prostě SYL se sborovým refrénem.
„Through the Wormhole“ je opět spíše příběhovým povídáním a scénickou hudbou než regulérní písní. Pak už jen pohodička na závěr v podobě „Dimension Z“. Velice příjemná a pěkná tečka za příběhem o mimozemšťanovi, který trochu podobou může připomínat svého stvořitele (zejména starší verze). Anebo to není závěr?
„Dark Matters“ je deska na mnoho poslechů a k dokonalosti jí chybí ještě vizuální doprovod. Kdybych při hudbě koukal ještě na film, získalo by to na síle. Devin smíchal pozoruhodný koktejl, který není pro každého a deska rozhodně není nijak přelomová. Většinu elementů jste již v jeho hudbě slyšeli a tak lze říci, že tohle je typický Devin. Jen více muzikální a teatrální. Druhý díl space opery o Ziltoidovi se povedl.
|
