Těch hádek jsem po hospodách a různých festivalech zažil bezpočet. Jsou Venom black metal nebo nejsou? Jistě, pamětníci, kteří si pamatují výbuch Nové vlny britského heavy metalu budou tvrdit, že Venom black metal rozhodně jsou, ovšem ti mladší, kteří začínali na Cradle Of Filth se budou jen shovívavě usmívat a Venom stále považovat jen za trochu rychlejší a tvrdší hevík. Ovšem oni Venom skutečně blackmetalovou kapelou jsou. A možná jediní, kteří si na tuto nálepku mohou dělat nárok, protože ji sami v roce 1982 se svým druhým albem vymysleli. Ti, kdo přišli potom, ať už to byli Bathory, Mayhem, Emperor, Darkthrone, Dimmu Borgir či Cradle Of Filth už tento styl pouze rozvíjeli. Pokud by nebylo Venom, nebyli by tu ani oni. A co na tom, že často žáci svým učitelům přerůstají přes hlavu.
Za svou kariéru si Venom prožili několik personálních zvratů, pokračovali dál, i když odešel frontman Cronos, kdy se tak trochu už zpronevěřili svému jménu. Ale za posledních šest let je jejich sestava pevná a soudě podle rozhovorů, jenž členové dávají, jim současné obsazení vyhovuje. A protože minulá deska „Fallen Angels“ byla na poměry Venom dílem nadprůměrným a mezi fanoušky úspěšným, tak se přece nebude vítězná sestava měnit.
Ono se toho u Venom nemění víc. Protože, když v současné době sáhnete po jejich novince, sáhnete víceméně po jistotě. Po jistotě takové, že už nikdy nemůžou dosáhnout kultovního ani kvalitativního statusu prvních dvou alb „Welcome To Hell“ a „Black Metal“, ale i po takové, že dostanete klasické Venom. Sice poněkud méně nápadité, méně invenční, ale zato určené pro skalní a konzervativní fanoušky. Na „From The Very Depth“ je v podstatě všechno, co byste od Cronosovy party chtěli, protože deska obsahuje i klasické pekelnické nátěry jako „Stigmata Satanas“, titulní „From The Very Depth“ či „Mephistopheles“.
Stejně jako na albech předchozích (když trochu pomineme zdařilé koketérie s tehdy modernějším metalem v podobě comebackových desek „Cast In Stone“ a „Resurrection“) se jedná o zmetalizovaný rock n´roll Motörhead, na který před pětatřiceti lety Cronos a jeho tehdejší spoluhráči Mantas a Abaddon naroubovali satanskou image a (tehdy) nepředstavitelné pekelné zvuky, aby dosáhli kýženého efektu.
Na „From The Very Depth“ se proto válčí zásadně prastarými zbraněmi, což mu ubírá na výsledném dojmu. Je to jako kdybyste šli proti tanku s klackem. Ale to už jsou prostě Venom, jejich poznávací značka.
„From The Very Depth“ nebude jedním ze stěžejních alb kapely. Ani se to nečekalo. Pro řadu příznivců kapela skončila v roce 1986, kdy po čtvrtém albu „Possessed“ odešel kytarista Mantas a záhy i frontman Cronos. I tak by se to dalo říct, i když tak úplně příkrý odsudek je trochu nespravedlivý. Venom žijí dál. Kdo chce stále dál poslouchat variace na „Sons Of Satan“, „In League With Satan“ nebo „Black Metal“, ať si novinku pořídí. Kdo se už léta Cronosově partě směje, ať se téhle desce vyhne.
|
