 Kdo by to byl řekl, že se skladatelsky shodne právě Herman Frank (ex-Accept) se Schmierem z thrashové mašiny Destruction? Slyšela jsem, a nevím, kolik je na tom pravdy, že i sám Schmier byl zpočátku na pochybách, dokud neviděl materiál, který si Frank nastřádal, poté se však nového projektu chopil s nadšením. A udělal dobře, protože právě spojení těchto dvou osobností láká k poslechu milovníky nejen oldschoolových žánrů. S trochou nadsázky a humoru by se dalo říct: „Panzer is the Destruction of Accept“ – svým způsobem celkem akurátní tvrzení, předložené zde spíše pro pobavení slovní hříčkou. Přestože Panzer koncem roku 2014 definitivně zlanařili dva členy Accept, Hermana Franka (který s projektem přišel) a Stefana Schwarzmana, německo-americké (teď už jen) trio pořád šlape dál. Ale zpátky k tomu triu, kterému je tento článek věnován, tedy k Panzer.
O tom, že Frank je dobrým skladatelem se můžeme přesvědčit v mnohých jeho projektech, naposledy např. na heavymetalovém albu pod hlavičkou Herman Frank, nesoucím název „Right In The Guts“. S Panzer ale brousí do trochu jiných vod a skladby mají něco extra od každého ze svých kmotrů.
„Mr. Nobrain“ a titulka „Panzer“ byly první vlaštovky vypuštěné do světa a sdělující, jakým směrem se Panzer vydávají. Vyjma rozhořčené skladby „Why“, která je klidnější zátokou v jinak rozbouřené řece, výše uvedené ukazují přesně to, co album obsahuje. Drsnější riffy v kombinaci s melodickými linkami spojují dva klasické žánry dohromady za přispění Schwarzmanovy precizní rytmiky. „Death Knell“, „Hail And Kill“, „Temple Of Doom“, „Panzer“ a hlavně svižnější sypavá „Freakshow“ jedou jako dobře promazaný tank přes všechny překážky.
Mínusem je na druhou stranu jednotvárnost oné valící se masy. První polovina alba baví, posluchač se nechá smést, ale od „Virtual Collision“, i přes živé kytarové sólo, začíná přicházet lehká únava z nedostatku variability. „Roll The Dice“ s acceptovskou kytarou na začátku se toto pokouší napravit v tempu již zmíněné „Why“. 
Na závěr alba vytrhne ještě cover Garyho Moora, „Murder In The Skies“, tématicky ladící k lyrickému obsahu celého alba, na kterém ukazuje Schmier trochu jinou polohu svého hlasu, než jen vzteklé vřískání.
Od „superskupiny“ by mnohý čekal průlom. „Send Them To Hell“ ale není inovátorským albem, leč nekompromisním zářezem do metalové scény. Máte rádi Destruction, Accept, Death Angel nebo Vicious Rumors? Potom Panzer bezpochyby patří do vaší sbírky.
|
