To ten čas letí. Ono to zanedlouho bude už deset let, co ve švédském Malmö vznikla kapela Bonafide. Dnes už v jejich řadách z původní sestavy působí jen frontman Pontus Snibb, ten je ale stále nebývale čilý, protože za tu dobu, co kapelu vede, vydává už páté studiové album „Denim Devils“. Oproti poslednímu albu „Bombo“ ze sestavy zmizel kytarista Mikael Fässberg, což ale Snibba nemůže nijak rozházet, protože na celkové vyznění Bonafide jeho odchod nemá pražádný vliv.
Ve svém curriculum vitae tahle švédská kapela píše, že v minulosti vystupovala s takovými kapelami, jako jsou Deep Purple, Status Quo nebo The Quireboys, ovšem ze společného hraní se moc nepoučila. Už jen proto, že i na novince Bonafide opět zní, jako další z plagiátorů druhdy novátorského a objevného zvuku AC/DC. No jo, ne nadarmo se říká, že na světě jsou jen dva druhy kapel. Jedni věrně kopírují AC/DC a druzí už méně.
Pokud tedy máte rádi přesně ten styl muziky jako hrají AC/DC a nebude vám vadit, že ty postupy jsou už tak provařené, že v nich není ani zbla nového, je velká šance, že se vám „Denim Devils“ bude líbit. Bonafide na to jdou s trošku metalovějším ostřím, ovšem hned v úvodní skladbě „Round And Round“ jsou tak minimalističtí, jak by to snad dokázal jen Angus a spol. Švédové se nesnaží být prvoplánově hitoví a i když se jim někde takový okamžik povede jako v případě věci „Killer“, stačí jen naroubovat bluesovější refrén, aby jejich tvorba nebyla zase až moc napadnutelná za to, že šilhá po komerci.
Celkově ale deska působí sevřeně, a když zazní zpěvnější, veselejší kousek jako irskými motivy inspirovaná „One Kiss“, musí se všechno hned přebít klasickými rock n´rollovými peckami ve stylu „Rock n´Roll Lifestyle“ nebo „The Game“, kde Snibb zní jako skutečná reinkarnace Bona Scotta.
Jedinou skladbou, která tedy v podstatě stojí mimo jasný rock n´rollový koncept je baladická „Missing You“, která ovšem není nijak sladkobolnou záležitostí, ale spíše bluesovou věcí, která si dělá tak trochu (jako jediná) zálusk na to, že by si jí mohla všimnout rádia.
Tady není moc co řešit. „Denim Devils“ není nijak zásadní deska, která by psala dějiny. To se čekalo. Zní znovu jako Bonafide na předchozích albech, což se čekalo taky. Opět se tedy jedná o nadprůměrný. dobře zahraný, ale nijak objevný kousek. Jistá kvalita zůstala zachována, ale podle mého je to ta nejvyšší meta, na kterou tahle kapela dosáhne.
|
