Poslední dobou mám štěstí na kapely z východu (Ukrajina či Rusko), v jejichž čele stojí zpěvačka, která navíc zvládá nejen čistý zpěv, ale i growling. K nim patří i ukrajinská Mizantropia s Ekaterinou Sineginovou za mikrofonem. Ta po sedmi letech své existence vydala svou prvotinu „Along The Lonesome Alleys“ a nyní, po dalších pěti letech, vychází jejich druhá deska „Oblivion“.
V hudbě Mizantropie se míchá několik žánrů, byl jsem překvapen tvrdostí, rychlostí a množstvím poměrně extrémních pasáží, přitom jsem spíš očekával gothic metalovou kapelu. Gothic určitě patří do jejich nabídky, nicméně není tím zcela hlavním, podstatnějšípředevším melodický death metal s příjemným melodickým vokálem v refrénech či ve slokách. Ekaterina je dobrá zpěvačka a desku táhne. Její hrubé vokály se pohybují od klasického growlu až po blackový skřehot. Čistý zpěv je však to, co na jejím projevu oceňuji nejvíc. Zvládá být takřka operní divou, ale i příjemnou téměř popovou zpěvačkou. Kdybychom o Mizantropii řekli, že používá klasické schéma kráska – zvíře, pak by Ekaterina byla lycantropem. Příjemnou skutečností je potom střídání angličtiny a ruštiny.
I po hudební stránce jsou Ukrajinci zajímaví, bohužel ne tolik, aby strhli. Muzikanti své nástroje zvládají na jedničku a i díky tomu zní Mizantropia sebevědomě. V jejich hudbě slyším klasické metalové postupy, ale i ty moderní, například v kytarách je to dost patrné. Nejsou však vytáhnuté příliš do popředí, dominantním nástrojem je totiž Ekateriny hlas.
Kapela má jednotlivé skladby hezky propracované a často se v jediné písni můžete setkat kromě již zmíněných stylů klidně i s houpavými groovy riffy nebo coreovými pasážemi. Někdy je to příjemné a někdy zase naopak na škodu. „Oblivion“ není deska, u které byste byli po celou dobu nadšení nebo zklamaní, nálady se neustále mění.
I když jsou jednotlivé písně poměrně pestré, dohromady je vlastně celé album stejné (jsou to dramaturgické a skladatelské chyby či jen nevyzrálost?) a neustále opakující ten samý postup.
Mizantropia zní celkem osobitě a osobně pořádně nevím, ke komu ji přirovnat. Což je vlastně tedy dobře, mají svou tvář. Mix několika žánrů spojených výbornou zpěvačkou Ekaterinou. S Mizantropií jste jak na horské dráze. Nahoru a dolu. Chvilku krása, chvilku nuda. Tahle kapela má potenciál, jen ho ještě naplno nezužitkovala.
|
