„V pekle nebo v ráji, Sestry stejně hrají, tak to bylo, tak to je, každá další deska je však ještě víc než hezká, nic novýho pod sluncem, my to takhle chcem…“
Touto citací by vlastně mohla skončit procházka po diskografii Tří sester, neb nic nového nás už nečeká. Do sloganu z úvodního „V pekle nebo v ráji“ by se vlastně dala shrnout podstata posledních let života Tří sester. Sestry stejně hrají, nic novýho pod sluncem a přesně takhle to chtějí. Sestry jsou prostě stejné. Ať už co se sestavy týká, beze změn je i hudební projev a tvůrčí potence. Škoda, že určité zakonzervování přišlo v době, kdy Tři sestry nejsou zrovna na vrcholu, ale asi je to – zejména s ohledem na to, že ten manévrovací prostor je (za předpokladu, že Fanánek a spol. netouží po nějaké radikální změně, a to zjevně netouží) v podstatě minimální. Faktem je, že oproti mdlým „Mydlovarům“ to na „Lázničkách“ občas víc než pozitivně zajiskří a deska se nesleje do nevýrazné a nepřehledné hmoty.
Uvolněná titulka „Lázničky“ s hravým motivem jer nabitá bezbřehým melodickým optimismem, nemluvě o vtipně rozverném textu (zajímala by mě inspirace pro tuhle píseň o chlupatých zubatých potvůrkách), typická melodika a obyčejný životní příběh (mě osobně nesmírně blízký) „Kolečkové brusle“, příjemně lenivé melancholické „Léto“, otírající se o „Doda s Dudem“ je spolehlivě fungující kontrast k jinak veselé náladě desky, do které kupodivu zapadne i nezbytná říkanková vzpomínka na Sahulu s výborným ságem. A samozřejmě zabírá i úvodní halekačka „V pekle nebo v ráji“, která dokáže do světa Sester spolehlivě vtáhnout. Na první desku dají Sestry vzpomenout lesním motivem, navozujícím country romantickou jazykovou hříčku, ve finále zvrhlou do očekávané kruté reality ve „Vandrákovi Joeovi“, stejně tak v povědomém melodickém motivu v přímočaré punkovce „Squat“, na country pak Sestry ještě vsadí ve finální pohodovce „Zůstal jsem sám“ s mile skřípajícími skřipkami.
Na „Lázničkách“ Tři sestry sice nenabízejí absolutně nic neočekávaného, ale do svých osvědčených a trochu ošoupaných vzorečků dokázali zase propašovat životní jiskru a hlavně se vyhnuli vyloženým minelám. Po předchozí desce velice slušné zraněnýchvstání.
„Lázničky“ se dočkaly i rozšířené verze, vydané ještě v témže roce pod názvem „Superlázničky", kam Sestry přidali DVD s živým záznam z výročního koncertu na Džbáně a album „…z garáže“ s mixem (nové skladby, vzpomínka na Sahulu ve formě směsky jeho hitů i představení textu, zhudebněného až po jeho smrti, ale zazní i inovace skladby „Modlitba pro partu“ s Tomášem Rosickým za kytarou, zde nazvaná „Modlitba pro Rosu“), vzpomínajícím především na léta osmdesátá. A ještě v témže roce následoval záznam z koncertu v Tesla Aréně, zaznamenaný ve formě trojcd s názvem „Tři sestry v Aréně“. A pak už zbývalo jen čekat, zda Tři sestry potvrdí stoupající formu na další řadovce.
|
