Jelikož argentinští zasmušilí gothici Lanthanein zřejmě zastávají teorii, že přemíra informací by mohla zaplnit mysl posluchačovu natolik, že by přestal vnímat muziku, jsou v avízu na svoje debutové EP „Nocturnálgica“ hodně struční (je však pravda, že je je těžko čím naplnit formální anály, když kapelu tvoří pouze dva členové – plus nějaký převážně vokální host - a debutová nahrávka, vydaná na konci dubna letošního roku, má stejný letopočet, jako vznik kapely samotné), když se omezují na informaci, že tento doom/death/gotický projekt tvoří zpěvačka Marilí Portorrico a kytarista, basák a chroptil Juan Mansila (v rámci Lanthanein užívající pseudonym A.N.XIIIU.X), milující dramatičnost klasické hudby a zvuk devadesátých let a aktuální „Nocturnálgica“ je vlaštovkou pro chystané album „Lágrimas“ (o jehož termínu vydání se zatím nemluví).
Čtyři kousky tohoto épíčka prozradí především to, že Lanthanein si umí nejen dobře hrát s atmosférou a přitažlivostí decentních melodií, ale hlavně, že Marilí umí dokonale využít veškeré emoce svého křehkého, čistého a smyslně vláčného sopránu (nemluvě o tom, že španělština má v tomto případě velmi podmanivé kouzlo). Za této konstelace je Juanův chropot jen jednou (nikoliv nezbytnou) z atmosférických přísad. Je přirozené, že dojde na tak náladotvorné složky, jakými jsou piáno, španělka, smyčce (díky kterým téhle kolekci vévodí postupně sílící „A Orillas Del Silencio“) i střízlivá orchestrálnost, i to, že většina nabídnutého menu se odehrává ve vláčném, rozjímavém tempu (to však není dogma), stejně jako to, že Lanthanein dokáží kombinovat své hrubší motivy a pasáže s těmi načichlými klasickou muzikou takovým způsobem,
že by možná časem dokázali stopovat třeba i harlekýny z Lacrimosy (instrumentálně, vokálně jsou přece jen jinde). Největší předností Lanthanein je pak skutečnost, že se (alespoň tedy na této omezené délce) spolehlivě vyhýbají nudě a stereotypu zejména prostřednictvím přirozených přechodů z mohutnosti do decentnosti a zpět.
Nevtíravé, přemýšlivé, silně pocitové, lehce pochmurné a melancholické krátkometrážní album. Zbývá jen vyřešit otázku, jak si Lanthanein povedou ve chvíli, kdy budou mít k dispozici časově větší prostor. Tahle ochutnávka vůbec nevypadá marně.
|
