Soudě podle druhého řadového alba pražských Cruadalach „Rebel Against Me“, těžký, přetěžký bude asi život v českých folk-metalových luzích a hájích. Ten trend zhrubnutí, který Cruadalach předvedli na cestě od EP „Agni – Unveil What´s Burning Inside“ k prvotině „Lead -Not Follow“, je na novince ještě důraznější a aktuální tvorba kapely je vážnější, agresivnější, neprostupnější a depresivnější. Ne, že by nedošlo na ladně ucholapné momenty, jen je člověk musí v tom kousavě ostřejším kabátě důkladněji vyhledávat. Nemluvě o tom, že účelným a přirozeným křížením různých stylových šlahounků se i ta přirozená folková podstata kapely začíná občas ne-li částečně vytrácet (na první ucho), tak alespoň docela rafinovaně schovávat.
Což nemusí být na škodu! Vlastně by novinka Cruadalach mohla sloužit jako vlajkonoš pojmu folk-metal v jeho ryzím významu, obě poloviny tohoto pojmu jsou velice citlivě vyváženy, obě mají dostatek prostoru a přitom do sebe (byť to může vyžadovat víc času, než je obvyklé, ono pro folkáče může být obtížné vstřebat thrashové, blackové či corové výpady a naopak, pro agresivce nemusí být snadné lidové motivy, houslí, šalmaje či flétny akceptovat) přirozeně zapadají. Snadnějšímu pronikání do tónů Cruadalch může bránit i skutečnost, že oproti předchozím nahrávkám tentokrát kapela nenabízí žádnou věc, která by v sobě měla prvoplánovou (či chcete-li tradiční lidovou) hitovost, stejně tak textově se Cruadalach vyhýbají „tradičním“ námětům folkových kapel a jsou moderní, současní a kritičtí a svůj koncept plný vzájemně souvisejících rozporů dotahují do absolutna svojsky pojatým přebalem alba.
Dokážete-li se prodrat touhle neprostupnou houštinou, nejspíš se doberete konstatování, že tuhle nepřístupnost Cruadalach dostatečně vyvažují výborným výkonem – absolutorium si zaslouží zejména pestrý a náladám skladby přizpůsobující se vokál Jana Vrobela (vokální přítomnost tria z polských Percival Schuttenbach je pobídkou spíš jen pro ty nejzasvěcenější), že proplétání češtiny s angličtinou může být velice přitažlivé, že do každého kousku dokáží Cruadalach dostat hromadu emocí a že rozmanitost jednotlivých skladeb je tak výrazná, že jste schopni najít si kus toho svého v jakémkoliv rozpoložení a jakékoliv náladě. A právě díky tomu, je vstřebání tohoto alba poměrně obtížné.
Cruadalach jsou jiní. Dospělejší, hrubší, stylově rozptýlenější, nepřístupnější. Schválně neříkám, jestli lepší nebo horší, ono se tohle hodnocení bude totiž nejspíš odvíjet od toho, jestli jste v jejich tvorbě měli raději čistou folkovinu nebo naopak upřednostňujete žánrové proplétání.
|
