John Lydon, vulgo Johnny Rotten, samozřejmě není jen nezapomenutelný frontman legendárních punkových ikon Sex Pistols. Přestože se nejvíce do povědomí veřejnosti zapsal jako ten, co hlásal „Anarchii ve Spojeném království“, dráha s jeho druhou kapelou Public Image Ltd. je mnohem delší a obsahuje nesrovnatelně více řadových alb, než tomu bylo u Sex Pistols, kteří se během své hvězdné, ovšem velmi krátké a vyčerpávající jízdy, zmohli jen na debut „Never Mind The Bollocks… Here´s The Sex Pistols“. Public Image Ltd. Lydon založil hned po konci Pistolí v lednu 1978, v době, kdy byl na smrt rozhádaný se svými bývalými spoluhráči Stevem Jonesem a Paulem Cookem a jeho poslední kumpán Vicious, pro něhož Lydon nikdy neměl lepší pojmenování než „ten debil Sid“, se pomalu chystal do truhly.
Novinka „What´s The World Needs Now…“ je už desátým albem této kapely, která se sice v osmdesátých letech podívala i do amerických žebříčků, ovšem stabilní úspěch má především na britských ostrovech. To dokladuje i fakt, že novinka vystřelila hned po vydání na devětadvacáté místo britské hitparády, což je pro kapelu největší úspěch od roku 1986. Kariéra Public Image Ltd. se vyznačuje několika kotrmelci. On v podstatě hned vstup na scénu nebyl úplně takový, jak by se očekávalo. Lydon totiž v případě prvního alba „First Issue“ přišel s trochu jinou muzikou, než byla prvoplánovitá nasranost a šokantnost u Sex Pistols. Sám velice inteligentní chlapík (proto se mu nemůže nikdo divit, že pologramotného Sida stále nazýval debilem) navíc našel formu vyjádření v textech, kde se pouštěl do politické i společenské kritiky.
Kariéra Public Image Ltd. ale pak uhnula k úletům typu „This Is What You Want… This Is What You Get“, kde Lydon přesedlal na vlnu taneční hudby a tehdy z toho byl docela průser. Kapelník proto narychlo povolal takové hudebníky, jako je Steve Vai či bubeník legendárních Cream Ginger Baker, aby si napravil pověst s deskou „Album“ z roku 1986. Než ale stačil Public Image Ltd. začátkem devadesátých let rozpustit, aby obnovil Sex Pistols, dokázal zase všechno pohnojit další tanečně orientovanou břečkou „9“. Comeback v roce 2012 s albem „This Is PiL“ se ale povedl a v tom pokračuje i novinka.
Stejně jako v případě „This Is PiL“ posluchač v případě novinky dostane jakýsi kompilát starých Public Image Ltd. Tedy, když si odmyslíme ty nepovedené experimenty s taneční hudbou. Stylově se novinka opět dá zařadit do škatulky post-punk, který sama tahle kapela definovala. Začíná se ale ostře úvodní dvojicí skladeb „Double Trouble“ a „Know Now“, skladbami, které nepostrádají drzý výraz Sex Pistols a je to právě toto Lydonovo slavné působiště, které si těmi skladbami, frontmanovým stylem zpěvu a v neposlední řadě i vychrlenými oplzlostmi v úvodu „Double Trouble“, připomeneme. Lydon je ale mnohem variabilnějším zpěvákem, než by se mohlo zdát z jeho nervního projevu u Sex Pistols. To dokazuje už v dalších albech, které hází za hlavu punkový výraz model 1977.
S příchodem třetí skladby „Bettie Page“ kapela nabírá kurz směrem k výrazu, který je blízký například Billymu Idolovi nebo který před dávnými lety předváděli The Lords Of The New Church, druhá kapela zesnulého frontmana kultovních amerických punkerů The Dead Boys Stiva Batorse. Kytara je najednou neagresivní, spíše vykresluje jednotlivé melodie a Lydon naprosto mění výraz a dokazuje, že přece jen zpívat umí. Vrcholu pak umělecká stránka kapely dosahuje v osmiminutové „Big Blue Sky“, rozmáchlé hypnotické kompozici, kde Lydon vytáhne monstrózní refrén, který se zdá být přece jen trochu nad jeho síly, ovšem má obrovskou přitažlivost, že si jej budete pouštěn stále a stále dokola. Jeho projev navíc dosahuje skoro charismatičnosti Jima Morrisona.
I díky tomu, novinku můžeme směle přiřadit k tomu skutečně dobrému, co tahle partička vydala. Starým fandům Sex Pistols zase bude proti srsti, protože nové „God Save The Queen“ nebo „Anarchy In The U.K.“ se opět nekoná. A konat ani nikdy nebude. Tahle muzika je přitažlivá z úplně jiného důvodu.
|
