Už to tak vypadá, že s Mercyful Fate je nadobro konec. V absolutní tichosti, bez jakéhokoliv oficiálního prohlášení tato kapela opustila v roce 1999 podruhé ve své kariéře scénu a od té doby je už šestnáct let ticho. Samozřejmě King Diamond se znovu pustil do své kariéry, kde už nové album také slibuje pěkných pár pátků a ostatní hudebníci se rozutekli po svých projektech. Přestože rozpad Mercyful Fate oficiálně nikdo neoznámil, věc se má tak, že se kapela nachází ve stádiu dlouhodobého spánku a nikdo v současné době nedokáže říct, jestli jí z něho někdo někdy probudí.
Proto fanoušci musí vzít zavděk projektem Denner/Shermann, kde se, jak už je z názvu jasné, sešli kytaristé zmíněné dánské legendy (která měla obrovský vliv i na giganta Metallicu) Michael Denner a Hank Shermann. Poslední dvě alba Mercyful Fate už byl tento výtečný tandem rozbitý, protože Denner své místo přenechal mladšímu kolegovi Mikeu Weadovi, ovšem jejich souhra je takřka historická a sound ihned rozpoznatelný. Vždyť také tihle borci psali dějiny tvrdé hudby deskami jako „Melissa“ nebo „Don´t Break The Oath“.
Podle kytarové práce tedy jasně poznáte, o koho se jedná. I u nového EP tohoto projektu „Satan´s Tomb“, je naprosto rozpoznatelně slyšet klasický sound Mercyful Fate. Ale samozřejmě úplně jako Mercyful Fate Denner/Shermann znít nemohou, protože King Diamond je přece jen natolik specifický vokalista s naprosto nenapodobitelným stylem, že by byl jakýkoliv pokus o oživení ducha této legendy naprostým bláznovstvím. Proto kytaristé nevsadili na jméno bývalé kapely, přestože za bicími sedí Snowy Shaw, který byl rovněž členem Mercyful Fate a zde nabubnoval desku „Time“ ze čtyřiadevadesátého.
Volba vokalisty musela být pro kytarovou dvojici, která je úzce spojena s takovým zpěvákem, jako je King Diamond, prubířským kamenem. Nakonec se jim povedlo najít Američana Seana Pecka, jehož jméno je spjato s kapelami Death Dealer a Cage. Peck je samozřejmě výborný zpěvák, který, ač by k tomu možná i měl dispozice, nehrne se do Diamondova výrazu, což je jen dobře a výrazově připomene zajímavý kompromis mezi Robem Halfordem a Ripperem Owensem. Všechny čtyři zde obsažené skladby zní v jeho podání velice dobře, že vás ani nenapadne myšlenka, jak by jim asi slušel Diamondův zpěv.
Navíc všechny čtyři skladby jsou samy o sobě docela silné. Jasný skladatelský rukopis ústřední dvojice se zde snoubí s modernějšími postupy, což může být dané světoběžníkem Shawem nebo i přístupem Pecka, který tradiční mercyfulovské riffy transportuje do sfér moderního metalu. Nejvýraznějším kouskem po titulním singlu, který se rozjíždí pěkně tajemně, jak se k pohrobkům Mercyful Fate náramně hodí, je rozhodně „New Gods“. Ta graduje v samotném závěru naprosto strašidelnou pasáží nebeskopekelných chórů, že má člověk husí kůži po celém těle.
Znovu obnovené spojení Dennera se Shermannem, tedy vyšlo dobře. Duch Mercyful Fate je přítomný po celou dobu trvání alba (zas tak dlouhé to není, že…), ovšem aniž by došlo k sebevykrádání, což je v tomto případě velké plus. „Satan´s Tomb“ proto neslouží jako nostalgická vzpomínka na „Melissu“, ale jako možný start nové, zajímavé éry.
|
