Whatrock je kapela z Jaroměře, která byla pro mě, a dovolím si říct i pro většinu pozorovatelů české scény, doteď naprosto neznámá. A to i přesto, že obrysy začalo uskupení získávat už v roce 2006 během školních let zakládajících členů. Současná sestava v čele se zpěvačkou Zdeňkou Pozůstalovou je pohromadě od roku 2012 a o rok později se objevuje jejich první vydané EP „Led a slzy“. Whatrock při plnohodnotném nástupu na scénu očividně neztrácí čas a letos přišli s debutovým albem s názvem „Hra s ohněm“.
Když jsem souhlasila s recenzováním téhle desky, předem jsem se bála varovných signálů, které ke mně vysílala. Česká lokální kapela, vydávající první album na vlastní náklad a k tomu s ženským hlasem v čele, to není nic, od čeho bych popravdě čekala nějaké zázraky. A musím přiznat, že první skladba „To jsme my“ moje podezření vyvrátit nezvládla. Tenhle song ve mně vyvolal pocit, že album bude plné věcí z bezpečných rockových vod, navíc stokrát slyšených a s refrény, které fungují jen tak napůl. Vše pak podtrhly podivně znějící mužské sbory. Hned další skladby mě ovšem vyvedly z omylu, což ovšem nemění nic na tom, že otvírák je špatně zvolený a kapele bych doporučovala, aby se od podobného zaměření držela co nejdál.
Ale jak jsem řekla, od druhé skladby už moje kritika neplatí, protože přišlo velmi nečekané překvapení. Druhá v pořadí „Mraky se blíží“ je kvalitou úplně někde jinde, má chytlavý a zajímavě vystavěný refrén a podle mě představuje na albu vůbec nejsilnější kousek. Vedle ní pak obzvlášť potěšily následující „Everest“, kterou kapela vybrala pro videoklip, zajímavá balada „Čas jít spát“ se silnou atmosférou a také titulka „Hra s ohněm“, která je hitová, ovšem bez lacinosti.
Kdybych měla vybrat nejsilnější stránky kapely, musím samozřejmě v první řadě zmínit vokál Zdeňky. Je slyšet, že je kvalitní zpěvačkou, která navíc disponuje velmi příjemnou barvou hlasu a na desce se prezentuje energicky a vůbec se s tím nepáře. Její výkon je nesmírně sympatický, ačkoli jsem díky ní občas nemohla setřást pocit, že poslouchám rockověji laděné Krleš. Dále se mi hodně zamlouvá použití kláves, které sice na albu nehrají nijak dominanatní roli, ale jejich téměř AOR vyznění dodává hudbě mnohem zajímavější nádech a odlišuje ji od „prostého“ rocku. Možná by bylo zajímavé, kdyby kapela v budoucnu tyhle hudební vody prozkoumala trochu hlouběji, tahle poloha jí opravdu sedí. Ráda bych také zmínila příjemné překvapení v podobě povedených textů z pera bubeníka Zdeňka Boreckého.
Za zmínku stojí i to, že za nahráním a mixem alba stojí Petr Skala ze Sebastien, a že na albu odvedl opravdu slušnou práci. Na debut neznámé české kapely vydaný ve vlastním nákladu zní album dostatečně profesionálně a hudba není srážena špatným zvukem. Musím říct, že nakonec mě Whatrock opravdu mile překvapili. A to i přesto, že je samozřejmě ještě co pilovat a druhá půlka alba na kvalitu té první nedosahuje, i když jedním dechem dodávám, že se pořád dobře poslouchá. Ve výsledku je ale moc dobře, že se na naší scéně objevila nová mladá kapela, které nejen, že má potenciál do budoucna, ale dokázala doručit kvalitní a příjemnou hudbu už na svém prvním albu.
|
