Už před dvěma lety, když vyšla deska „Road Sick Eyes“, schovaná pod názvem Mark Knight And Unsung Heroes, bylo jasné, jak velký přerod tento kytarista prodělal. Už dávno není tím hráčem, jakým byl na konci osmdesátých let, když po losangeleských pódiích bouřil v řadách funk/hairmetalové formace Bang Tango. Přestože se se svými někdejšími kolegy Kylem Stevensem (kytara), Kylem Kylem (baskytara) a Tiggem Ketlerem (bicí) občas sejde, aby si společně zahráli jako Bang Tango Redux (když pod původním názvem působí zpěvák Joe L´Este, se kterým se zbytek osazenstva pořádně rozhádal), těžiště jeho tvorby už leží jinde.
„Road Sick Eyes“ ukázalo, že Knight nastoupil dráhu bluesrockového umělce, který, čím je starší, tím stále více odhazuje divokou rock n´rollovou minulost. A s Knightovým bezejmenným albem je přerod dokonán. Jeho letošní novinka je totiž čistou bluesovou nahrávkou, která nemá s hair metalem nic společného, ale spíše pošilhává po country vlivech. Někdy až tak silně, že Knight připomene tvorbu legendárního Johna Fogertyho (na přelomu šedesátých a sedmdesátých let lídr legendárních Creedence Clearwater Revival, dnes už čistě country umělec). A vlastně ani není divu. Hairmetaloví hudebníci měli ke country vždycky blízko. Stačí se podívat třeba na Cinderellu…
Ale základ je prostě blues. To tryská z každého tónu hned od úvodní „Just Go“, která jako jedna z mála používá i bicí nástroje. Většinou si Knight vystačí sám s kytarou. Samozřejmě ponejvíce akustickou. Zkreslení se používá jen sem tam, hlavně v sólech. A i když se jedná o (když to tedy přeženu) „one man show“, kupodivu album nijak nenudí. Knight je totiž velmi obratný skladatel a proto skladby typu „Blood On The Hands“ (zde je cítit silný vliv Cinderelly) nebo „Better Days“ (tady zase amerických písničkářských tradic) jsou velice kvalitní songy, které neskrývají ani hitové ambice. Knight prostě není rozervaný písničkář, libující si v chudobě a potulném životě, ale umělec s citem pro melodii a kompozici.
Jak už bylo zmíněno v recenzi na „Road Sick Eyes“, Knight se definitivně ujmul i role hlavního vokalisty a jestliže před dvěma lety dokázal svým vokálním projevem překvapit, letos dostupuje nové mety. Je to patrné i ze skladby „Falling Like Fate“, která je pojata jako duet mezi ním a zpěvačkou, jejíž jméno se mi bohužel nepodařilo zjistit. Hlasově se Knight zlepšuje desku od desky a v současné době se už dá počítat za velice slušného zpěváka.
Jeho novinka rovněž splňuje kvalitativní kritéria. Přesně tak, jak se na hudebníka, který si za dlouhá léta své odehrál, sluší a patří. Navíc se Knight zlepšuje i jako skladatel, což je rovněž pozitivní zjištění. Samozřejmě do geniality Toma Keifera z Cinderelly mu stále ještě něco chybí, ovšem stále častěji se snaží dokázat, že i on je právem respektovanou osobou post-hairmetalové scény.
|
