After Rain s každoroční pravidelností vydávají novou desku a ta letošní nese název „The Funeral Marches“. After Rain nejsou klasickou kapelou, nýbrž studiovým projektem, jehož hlavním mozkem je Venca Votruba, který se obklopil řadou šikovných spoluhráčů a kvalitních zpěváků. Ti jsou hned tři. Radek Popel, Tomáš Trávníček a jejich ženský protipól Veronika Seidlová (Carpatia Castle). Zpěváci jsou rozhodně velkou výhrou této desky a po vokální stránce je album neobvykle propracované. Po stylové stránce se After Rain pohybují ve vodách atmosférického metalu, přičemž si můžete dosadit přízviska jako black, death nebo doom metal.
„February 24, 1989“ je nejdelší kompozicí na desce. Je to především díky dlouhým, takřka ambientním částem, kdy hudba slouží spíš k meditaci a After Rain si hrají s atmosférou. O to větší překvapení přichází s refrénem, který doslova exploduje v krásný a strhující hlasový souboj obou zpěváků. Především když se prolínají čisté mužské vokály s growlingem, je to pohádka pro uši. Veronika je pak skvěle doplňuje a refrén jen tak z hlavy nedostanete. Kdyby měla skladba čtyři minuty a byla by zbavena klidných, atmosférických poloh, byl by to metalový hit. Jenže After Rain jsou především právě o té atmosféře. „June 7, 2004“ pokračuje v nastoleném trendu, tentokrát nepřichází s tak lahodným refrénem, ale spíše přitvrzuje. Kytary blackově zvoní a extrémního vokálu přibude. Blackový skřehot i hluboký growl vás uzemní. Atmosféra by se dala krájet. Zejména klávesy jsou téměř hypnotické.
„October 7, 1849“ je nejkratší a zároveň nejlepší kousek na desce. Po lehce opatrném začátku se začnou dít věci. Veronika vás chvilku oblažuje svým krásným hlasem, aby vás potom umlátil hluboký murmur a především death metalový rytmus a riffy. Kdo má rád střídání těchto vokálů, bude mlaskat blahem. Příjemné jsou však i melodické kytary, naopak se mi nelíbí až příliš prodlužovaný závěr s nepříjemným zvukem. „March 26, 1827“ posluchače přenese na divočejší strunu. Death si podává ruku se severským blackem a do toho čistý mužský vokál. Zní to až magicky. Ovšem i zde After Rain často zpomalují a bohužel i ředí rozjetou hudbu klidnými a méně výraznými pasážemi. Nebudu říkat, že se vyloženě jedná o vatu, protože tohle je prostě umělecký záměr a hudební tvář After Rain, ale někdy méně znamená více a zrovna v této „divočejší“ skladbě by prospělo ponechat právě tu zběsilost. „October 25, 1993“ je hodně zvláštní skladba. Jen klávesy a teskný Veroničin hlas. Je to odpočinkové a ve chvílích, kdy Veronika zpívá, tak i krásné. Může vás to také ale docela snadno uspat. Zde však After Rain ambient využili velice vkusně. Písně se jmenují dle různých dnů a já nebudu prozrazovat, co symbolizují. Zkuste si je sami dohledat. U některých to nebude vůbec těžké.
After Rain natočili příjemnou atmosférickou desku, která se vyloženě hodí do sychravého podzimního či zimního počasí. Poslouchá se jedna radost a nebýt některých zbytečně natahovaných pasáží, hodnotil bych ještě výše. I tak ale musím pochválit After Rain za skvělé album.
|
