Vezměme to úplně odzadu. Ve chvíli, kdy do redakce dorazilo třetí album brněnských Clawed Forehead „My Domain“, kapela už neexistovala. Poté, kdy je opustil vrchní autor Jakub Špiřík, ohlásili v říjnu loňského roku Clawed Forehead ukončení činnosti a přesunutí aktivit pod hlavičku The Entropies. Pár měsíců předtím, v době, kdy se zmíněné album dostalo na svět, byla sestava kapely po odchodu zpěvačky Terezy Malé a kontrabasistky Lenky Barotkové ochuzena o celou jednu třetinu těch, kteří album nahráli. Budeme-li pokračovat až k samotným začátkům kapely někdy na přelomu let 2006 – 2007, nezbytně narazíme na jistou severskou kapelu, která světu předvedla, že metal se dá dělat i bez kytar, jen s pomocí smyčců. Právě tady je počáteční inspirace Clawed Forehead, začínajících jako smyčcový kvartet, přehrávající skladby Metallicy či Apocalypticy. A někde na výše naznačené cestě se přidalo vydavatelství Metal Age, které je v podstatě tím nejsilnějším pojítkem mezi pojmy Clawed Forehead a metal.
Hudba samotná (byť pochopitelně, jak známo od seveřanů, i díky smyčcům mohou skladby znít značně hrubě, což se na „My Domain“ nejednou potvrdí) toho s metalem zas tolik společného nemá. Pomineme-li netradiční nástrojové obsazení, je to i tím, že to Clawed Forehead táhne daleko víc směrem k rocku a k folku, na čemž mají velkou zásluhu hravé housle a sem tam nějaká ta píšťalka, občas si kapela zakoketuje i s posmutnělými doomovými náladami. Co téhle muzice vůbec nechybí, to je energie, velice příjemný zpěv a docela slušná porce melodických nápadů. A v místech, kde se tyto tři ingredience potkají v maximální dávce, tam je důvod, proč vůbec mluvit o téhle desce. Ať už je to úvodní „Shattered“ s folkovou melodií, laškovným zpěvem i jiskřivým kontrastem živých houslí a hrubých cell, titulní „My Domain“ vyrůstající z vláčného melodického motivu a něžné atmosféry, kterou dramatické smyčce postupně nenásilně rozeženou, dokonale vygradovaná elegantní „Natural Order“ s melancholickými houslemi, „Dead City s rozvernou píšťalkou a bardovsky živočišnou, středověkem načichlou náladou, strhující atmosférou a silnou energií ve sborech, či finální emotivní „Phlegmatic State“ s něžným vokálním dialogem.
Clawed Forehead sluší angličtina. Možná je to umocněno tím, že jediný česky zpívaný song „Ničím“, je zbrzděn jakousi melodickou nerozhodností (ze které se vymykají živé housle), opatrností a nevýrazností, a proto se mezi výše zmíněnými skladbami docela ztrácí (což je ostatně osud téměř poloviny alba, kdy této neslané poloze dominuje singlovka „Falcon“). Byť je pro mě hlas Terezy Malé jedním z nejpřitažlivějších momentů nahrávky, že to jde i bez zpěvu, předvádí Clawed Forehead ve dvou instrumentálkách, z nichž chytlavější „Inferno“ sází víc na melodii a proto celkem snadno zastíní chaotickou „Harrowing“.
Jak již výše naznačeno, tenhle článek přichází s křížkem po funuse. Dilema, jestli se ještě vůbec vracet k něčemu definitivně uzavřenému, rozsekla vydařená (byť rozkolísaná) úroveň alba „My Domain“. Byla by škoda, aby spolu s rozpadem kapely tahle deska úplně zapadla v zapomnění.
|
