Když v roce 2010 přišel původní bicmen spolku Tanagra s tímhle názvem, měl zpěvák (s velmi povedeným hlasovým fondem, zahrnujícím nenucenou civilnost, dokonalou stylovou nabroušenost i přesvědčivost při sporadických výletech do ječáku) Tom Socia obavu, aby kapela nebyla kvůli svému jménu označována za trotly. Název pocházel z písně, napsané ještě před vznikem Tanagry a byl inspirován jménem jednoho z ostrovů v sérii Star Trek. Jenže na nic lepšího kluci nepřišli a tak, když se domákli toho, že stejně se jmenuje i místo ve starověkém Řecku, bylo po starostech. Ani se těm pocitům Toma Socii (coby nefanda zmíněné série) nedivím, protože bude-li se kariéra kapely vyvíjet tak slibně, jako Tanagra předvedla na svém debutu „None Of This Real“, mohlo by se její jméno časem skloňovat nejen v domovském Portlandu.
Recept Tanagry je prostý – v jednoduchosti je síla. Chytlavé melodie, nepolevující rychlost, dostatek energie i vyzrálé hráčské umění se drží tohoto pravidla, přitom si však Tanagra solidní propracovaností svých skladeb zachovává víc než dostatečný odstup od prvoplánově podbízivých primitivností. Každá z jejich písní má jasný tah na bránu (výjimkou je – vzhledem ke své délce celkem pochopitelně – závěrečná „The Path To Talmor“, sázející i na pocitovost), se svým power metalem jsou evropštější než mnozí zástupci starého kontinentu a mnohé z nich by mohli školit v tom, jak účinně skloubit a vyvážit zpěvnost, optimismus, melodičnost, atmosféru, agresi i kovový říz. O úspěšnosti tohoto receptu svědčí fakt, že Tanagra se odvážně pouští do poměrně rozsáhlých kompozic (odpustíme-li kapele u jednoho kousku sedm vteřin, celá polovina skladeb na desce přesáhne osm minut, což už je délka, kdy, pokud nemá píseň nudit, už musí kapela mít fakt něco ke sdělení), které, i přes konzistenci a držení se jasných motivů, jsou dostatečně variabilní a pestré, energické a živočišné. Textově se Tanagra dotýkají fantazie, prolínání časových os, čímž dojem bohaté příběhovosti ještě zdůrazňují. A každý jednotlivý kousek má v sobě i semínko hitovosti.
A prý že „nic z toho není skutečné…“. Naopak, tahle deska je úžasně reálným, příjemně nenáročným, metalově melodickým elixírem, který nepotřebuje k životu zbytečnou okázalost (a ani přemíru slov) a vystačí si v podstatě se svěže podanou základní abecedou power metalu.
|
