Takřka okamžitě po dokončení propagačních koncertů ke „Close As You Get“ se Gary Moore vrhl znovu do práce. „Mám nápadů na rozdávání. Stále a stále mi v hlavě hrají nové skladby,“ sdělil tehdy tisku s tím, že v průběhu roku 2008 vypustí do světa další desku, které dal název „Bad For You Baby“. Ta se emise nakonec dočkala 22. září 2008 a v sestavě opět přinesla (tentokrát jedinou) změnu. Bubeník Brian Downey opět začal koketovat se svou původní kapelou Thin Lizzy a zvažoval návrat a proto ve studiu vedle kytarové legendy za bicí soupravu zasedl Sam Kelly. Basový a klávesový post zůstal nezměněn.
I když Moore tvrdil, že má nápadů na rozdávání, jeho tvorba posledních let se už takovou invencí, jak u něj bylo zvykem v osmdesátých a devadesátých letech, nevyznačovala. Jistě, invenční je sama o sobě jeho kytarová hra, ale tu už jeho fanoušci dávno znali. „Bad For You Baby“ proto opět, stejně jako všechna jeho alba nejpozději od „Power Of The Blues“, postrádá moment překvapení a řítí se v už předem hluboko vyjetých kolejích. V podstatě desky se od sebe liší pouze počtem a výběrem coververzí a tím, kolik autorských balad Moore tentokrát dal dohromady.
Tentokrát převažují autorské věci, z jedenácti skladeb jich je sedm. A možná je trochu překvapivé, že Moore, v posledních letech skládající spíše balady (které doplňoval dovádivými převzatými kousky), přišel na úvod alba hned s trojicí úsečných skladeb se stopáží kolem tří minut, které desku rozjedou v tvrdém bluesrockovém duchu, v případě dvojky „Down The Line“ až s přesahy do klasického rock n´rollu. Zajímavá pak je čtvrtá skladba „Holdin´ On“, která nabídne pro Moorea přece jen trochu nezvyklou polohu, když gospelové sbory evokují soulovou atmosféru a tím může připomenout sólovou tvorbu Richieho Kotzena.
Coververze jsou tu tentokrát čtyři a jak je samozřejmě zvykem, opět se sahalo hluboko do minulosti. Jsou tu totiž dvě klasiky starého chicagského blues z padesátých let „Walkin´ Thru The Park“ a „Someday Baby“, které má na svědomí legendární Muddy Waters a s nimiž si Moore opět sáhl na pravou podstatu své oblíbené hudby, podobně jako v případě rozdivočelé „Mojo Boogie“ od neméně kultovního skladatele J.B. Lenoira. Pravý opak pak představuje výtečný desetiminutový výtrysk emocí „I Love You More Than You´ll Ever Know“ od Ala Koopera (jinak zakládajícího člena Blood, Sweat & Tears). Ta zde spolu se závěrečnou „Trouble Ain´t Far Behind“ jako jediná zastupuje baladickou složku alba.
Moore jako kdyby se na tomto albu chtěl zavděčit právě těm starým bluesmanům, kteří na něj kvůli jeho aktivitám skoro až na pomezí heavy metalu stále ještě hleděli trochu skrz prsty. Proto po řadě balad na minulých albech přišel na „Bad For You Baby“ s autorskými věcmi jako jsou „Did You Ever Feel Lonely?“ a „Preacher Man Blues“, které se snaží být tradičnějšími, než samotné věci od Delty Mississippi.
Jenže nikdo nemůže Moorevi vyčítat nějaký kalkul. Jemu šla hudba vždy od srdce. To jej ale brzy mělo zradit…
Po sérii alb přichází éra koncertování. Hned po vydání „Bad For You Baby“ se kytarista vydává do světa. V té době koncertuje hojně a přijíždí také do České republiky, aby 30. července 2010 svou účastí ozdobil festival Benátská noc. Ohlasy na jeho vystoupení jsou nadšené. Vše ale směřuje do toho nešťastného Španělska. V Esteponě, na jihu Pyrenejského poloostrova tráví začátkem února 2011 dovolenou, ze které se už na pódium nevrátil. 6. února 2011 rozsáhlý infarkt vzal světu jednoho z nejlepších bluesrockových kytaristů. Slunce zapadlo za obzor, struny utichly…
Jeden ze starých bluesových standardů nese název „The Spirit Lives On“. „Duše žije dál“. V případě Gary Moorea to platí vrchovatě…
|
