Pokud byste se mi pokoušeli tvrdit, že album „Dark Days & Bright Nights“ je jakýmsi raným počinem Japeho Perätala z doby, kdy puberťák Jape ještě neměl hlas dozrálý do své plné síly a charakteristické barvy, bydlel v Itálii, kde při chytání bronzu slunce rozpustilo většinu jeho melancholických nálad a kdy se stejnou měrou pohyboval pod rockovými pódii i na tanečním parketu, možná byste mě dokázali přinejmenším nahlodat, jestli to nemůže být pravda. Samozřejmě nemůže.
Toto album je debutem rakouských Luna Rise, kteří vcelku šikovně koketují s gotickým rockem a lehce tanečním popem. Oproti zmíněným To/Die/For jsou daleko projasněnější (i když pochopitelně bez emocí a tedy i melancholie by to nešlo, přece jen se ani v jednom kousku na albu nestane, že by Luna Rise své emoce odrhli až na samotnou kostní dřeň, ale o to jim zjevně ani nejde), tanečnější a optimističtější. Frontman Chris Divine má (zejména v porovnání se zmíněným Japem) ještě leccos dohánět, ale ani jemu nelze určité charisma upřít. Melodické nápady Luna Rise jsou příjemně vlezlé, bez toho, aby člověk trpěl nějakou podbízivostí, kytara i klávesy dovedou vykouzlit chytlavé melodické háčky i účelně spolupracovat a díky všem těmto elementům „Dark Days & Bright Nights“ velmi snadno proplouvá ušima.
Možná je trochu zavádějící zmiňovat především cover verzi známého songu (ejhle, další podobnost s To Die For), kterou Luna Rise zařadili na své album, obzvlášť, když i vlastní tvorba kapely má podobně šikovné momenty. Ale výpůjčka „Dancing With Tears In My Eyes“ od Ultravox, která dokonale zapadá do atmosféry alba, je vlastně ideální charakteristikou většiny skladeb na „Dark Days & Bright Nights“ – svěží taneční melodie, lehoulince šmrncnutá rockovou osobitostí Luna Rise (snad jen ty klávesy zde mohly být o něco méně výrazné) a všudypřítomným hudebním pozitivismem a harmonií, byť textově Luna Rise až tak bezkonfliktní nejsou, neb jednotícím tématem alba je motto: „Není světla bez tmy, není dobro bez zla, není hlasitost bez klidu, není Yin bez Yang…“ A tento dialog pocitů je asi nejlépe vystižen v příjemném duetu s Melanií Hirner v „Until The Stars Have Come“.
Zvláštní, nikdy bych neřekl, že na kapele, která má tak blízko ke gotickému rocku, ocením hlavně ten optimismus a slunečnost, kterým je tahle deska prosycená. Ale jak tvrdí Chris Divine, celý svět je založen na vzájemném souladu kontrastů. Hravé, nenáročné a veskrze příjemné album „Dark Days & Bright Nights“ je toho důkazem.
|
