To, že krátkometrážní prvotina „In Your Face“ arizonských Doll Skin určitě nezapadne prachem bez všimnutí, aniž by se o ní aspoň chvilku mluvilo, to je věc naprosto jistá. Pozornost k ní zcela spolehlivě přitáhne jméno David Ellefson. Basák Megadeth prý byl na hudební soutěži Rock Revelation Battle of the Bands ze čtveřice zvítězivších puberťaček (nejmladší z kvarteta, zpěvačka Sydney Dolezal nedávno překročila šestnáctku a nejstarší, bubenice Shea Herring, se blíží k dvacítce) tak odvázaný, že je přitáhnul do studia, jejich desku produkoval, vydal ji na vlastním labelu a ve finále holky finančně popostrčil i na pódia. No, když Doll Skin dokázaly pobláznit se svým přímočarým rockem s punkovou příchutí takhle ostříleného matadora, asi na nich něco bude.
Pět vlastních kousků a jedna výpůjčka budiž toho důkazem. Rychlé jednoduché riffy, lehce uřvaný zpěv a dostatek živočišnosti i špetka neurvalosti, nekomplikované melodičnosti a potenciál rozpumpovat fanoušky dýchají především v prvních třech kouscích, z nichž zejména strhující energie úvodního „Family Of Strangers“ je víc než nakažlivá a následující „Wring Me Out“, do které se trošičku vkládá duch Ramones ,nezůstává o nic pozadu. Baladě „Blind“ ještě možná trochu něco chybí na atmosféře, oproti svižným, krátkým a úderným vypalovačkám trpí určitou rozvláčností, ale (při vědomí věkového průměru v kapele) rozhodně nepadá do kategorie povinného cajdáčku, v druhé půlce skladby Sydney předvede, že do svého projevu dokáže nacpat pořádnou porci emocí. Přímé srovnání v coververzi „Weatherman“, vypůjčené od kolegů Dead Sara (na desce nabídnuté v živé verzi a zachovávající původního ducha skladby) je trošku střelbou do vlastního hnízda, neboť přece jen připomene, že holky mohou narážet na nedostatek zkušeností a určitou nevyzrálost (a otázka je, nakolikje umělá i ta přítomnost publika). Jenže brát tohle v jejich věku jako nějaké zásadní mínus by mohl asi jen bloud, neboť potenciál divoženek Dolls Skin je zatraceně silný.
Ani se tomu Davovi nedivím (zmiňovat, že se postaral o důrazný zvuk, do kterého propašoval i špetku té nezbytné nadrzlé špinavosti je asi zbytečné), vždyť tyhle holky ještě téměř školou povinné živočišně oživují ducha starých old–school woman bandů typu The Runaways. Našlápnuto mají sakra dobře, prostor na to získávat zkušenosti je v podstatě zásluhou hodného strýčka Dava neomezený. Jednou by to mohla být pecka.
|
