Slovenská kapela Symfobia loni vydala debut "Way Of The Queen". Jeho rozbor vezmeme pěkně "odshora", neboť se nelze nezastavit hned u samotného coveru alba. Ten ztvárnil akademický malíř Svetozár Košický ml., škoda, že využil jenom levou půlku nabízené plochy a pravou odbyl matně šedivým výřezem krajiny, který je možná hodnotný po umělecké stránce, ale posluchač metalové hudby, zvyklý na jasné barvy a motivy, tohle nejspíš nedocení (nebo aspoň já ne).
No a pak tu máme zvuk, který už je zcela marný. Nahrávalo se v „Hstudiu“ Marka Viršíka, což je bubeník kapely Horkýže Slíže. Ta, jak víme, hraje muziku, která si s metalem pramálo rozumí. Že by v tom byl zakopaný pes a jeho studio bylo pro nejtvrdší žánr prokleté? Výsledný sound by této metafyzické dedukci dával jenom za pravdu. A protože Slováci hojně využívají (počítačové) orchestrace, bije technický šlendrián do uší s dvojnásobnou intenzitou. Je to, jako by si někdo pečlivě stavěl luxusní barák a nakonec mu jej zedník ohodil psími exkrementy. Mix a master dělal Sanchez z (mně neznámé) party Bioterier, a jako takový by měl kapele buď poslat nějaký hodnotný dar coby výraz hluboké omluvy, nebo se jednotlivým členům už navždy vyhýbat. Protože tohle je zkrátka na pěst.
Pak je tu zpěvačka Erika Strečková. O té už lze konečně napsat alespoň něco pozitivního, jakkoli se ani ona nevyvaruje občasných vokálních škobrtnutí, celkově ale její příjemně popové zabarvení znamená funkční kontrast k metalovému podkladu. Horší je to s vokálními linkami. Ty totiž působí příliš ospalým dojmem, což se týká většiny skladeb. Pokud jsou navíc nudné, stává se poslech vyloženě otravnou záležitostí, které už neposlouží jako alibi ani onen bídný sound ("The Castle", "Pack Of Wolves", "Finally"). Naštěstí existují výjimky. Úvodní kus "Dragon" a ještě více čtyřka "Bloody Wings" disponují velmi líbivým vokálním klenutím, stejně jako působivým hudebním tahem a slušnou vnitřní dynamikou. Stejně tak se zadařilo v baladické rovině (skladba "Last Teardrop" s chytlavými melodickými prvky, jakkoli hlavní motiv písně je pouze jinou variací hitu „It´s A Sin“ od Pet Shop Boys). Tři songy z osmi, to ovšem není zvlášť lichotivé číslo.
Debutová fošna Symfobie tedy příliš nevyšla. Vítám každou sebranku z česko-slovenských luhů a hájů, která se snaží do své tvorby implantovat jakékoli melodie. O to víc zamrzí, když je konečný výsledek nevýrazný. Hudební potenciál je přitom u Slováků patrný (aby také ne, když několik členů je ostřílenými muzikanty, pohybujícími se na scéně i přes třicet let), každý povedený moment ale nenávratně relativizuje mizerný sound. Snad se toho Symfobie na svém příštím počinu vyvaruje a zároveň rozvine (zatím spíše tušené) zajímavé nápady v působivý a líbivý celek.
|
