Brainstorm budou vždycky Brainstorm, i kdyby se zbytek světa stavěl na hlavu. Můžete si skoro s jistotu vsadit, že do dvou let tu budeme mít další album, že kapela nikdy výrazně neuhne ze svého zaběhnutého stylu (jedenáct „pravověrných“ desek budiž toho jasným důkazem), že při show bude kapela vždycky převážně vsázet na osvědčené hity a že pokud jejich koncert budete chtít vidět, bude to většinou na turné s Primal Fear. Další jistota jsou pak vokály. Andy B. Franck určitě není nejlepší zpěvák na světě, ale jeho projev je prodejní značkou kapely a už dlouho patří k jejich hudbě stejně neodmyslitelně, jako typicky německý power metal. Jakkoli mi absence momentu překvapení a nedostatek variací většinou vadí, ona taková jistota občas vůbec není na škodu. Když je kvalitní.
Musím se přiznat, že jsem kvůli dvěma předchozím albům nad Brainstorm už málem definitivně zlomila hůl. Vypadalo to totiž, že se konečně dostavil tak častý efekt vyhoření, který doprovází snad všechny kapely, které se zarytě drží jen jednoho stylu a přitom sypou jedno album za druhým. „On the Spur of the Moment“ byla jakýmsi pokusem o větší přístupnost a líbivost, který se (nahlížen zpětně) jednoduše nepovedl. Minulá „Firesoul“ byla sice návratem do normálu, ovšem natolik nemastným/neslaným, že jsem vůbec neměla chuť ji nějak víc poslouchat. Moje naděje ohledně „Scary Creatures“ tedy nebyly přílišné.
Jenže už od první „The World to See“, kterou kapela vybrala pro video, mi bylo jasné, že další propadák se konat nebude. Tedy – že tentokrát Brainstorm dokázali napsat aspoň jednu klasickou hitovku, která není v utahaném středním tempu a nemá utahaný refrénem. Naopak tady se dočkáme energií nabitého agresivního otvíráku a díky silnému refrénu jasné koncertovky. Dvojka „How Much Can You Take“ je tak typickým zástupcem kapely, že fanoušci budou jistě blahem bez sebe, zejména pokud se tahle skladba se šlapavým rytmem dočká živého provedení. Stejně tak bude stoprocentně naživo fungovat (a teprve v pódiové verzi dostane ty pravé koule) třetí v pořadí „We Are...“ s výraznou sborovou vyřvávačkou v refrénu. U téhle skladby bych vedle stabilně skvělého výkonu Francka za mikrofonem a ostrých dvojitých kytar ráda vyzdvihla výraznou agresivní basu.
Po třetí skladbě, která pořád držela laťku, jsem si při prvním poslechu začala říkat, že teď už to nutně musí jít do kytek. Jenže ona i čtvrtá „Where Angels Dream“ je příjemnou energickou záležitostí (nikoli utahanou baladou, jak by se mohlo zdát podle názvu), která rozhodně neurazí. A navíc s následující titulkou „Scary Creatures“ se laťka zase o kousek zvedá. Intenzivní hitovka je sice (jak je ostatně u Brainstorm zvykem) jasnou loupeží ve vlastních řadách, ale víte co? Radši si od nich poslechnu šikovně udělanou „Fire Walk With Me pt. II“, než nevýrazné a nic neříkající skladby jako třeba „In the Blink of an Eye“ z předchozího alba. Aspoň tak víme, že to bude fungovat živě. Což je v tomto případě třeba si opakovat – hlavní síla Brainstorm vždy byla a bude na pódiu.
Ačkoli druhá půlka alba už tolik nenakopává, rozhodně nemá nouzi o zapamatovatelné skladby. Určitě je potřeba upřít pozornost minimálně na temnou a agresivní „Scars in Your Eyes“, kde se Andy výrazově opravdu vyřádil a na následující „Take Me to the Never“, která se minimálně hodně dobře drží v hlavě. Vzato kolem a kolem, jediná skladba, kterou bych opravdu s radostí vynechala, je závěrečná „Sky Among the Clouds“ s primitivním a otravným kytarovým riffem.
Celé album podporuje povedená a vyvážená produkce, která nám dovoluje vychutnat si plnost a ostrost zvuku všech nástrojů. Z celku mám pocit, že Brainstorm si tentokrát nahrávací proces užili a dokázali přinést dostatek nosných (i když mírně obnošených) nápadů. Není třeba pokaždé objevovat Ameriku (nebo v tomto případě ani malinkatý bezejmenný ostrov), aby vzniklo album, které si posluchač opravdu užije. A takové „Scary Creatures“ ve výsledku je. Kapela využívá do mrtě svých předností, pumpuje do toho pořádnou dávku energie a hraje na jistotu tím nejsympatičtějším způsobem. Rozhodně nejlepší album od „Memorial Roots“ a výrazná facka všem, kteří se jako já chystali kapelu definitivně odepsat. Brainstorm nikdy nebudou mít na to, aby se dostali do první ligy, to musí být všem jasné. Ale ona kvalitní jistota, co nikdy není na škodu, se tu koná ve velmi fešném kabátku. S přihlédnutím ke zbytku diskografie tedy musím být v tomto případě v hodnocení poněkud štědřejší.
|
