Světoví politici by si mohli vzít příklad z kapely Magistarium, která jasně deklaruje, že najít společnou řeč pro Němce, Rusy a Ukrajince nemusí být zase až takový problém. Faktem je, že jazyk, kterým tahle pětice promlouvá, není příliš originální a navíc je docela chameleonský. Nutno je však zároveň uznat, že šťavnaté album „5´55´ till The End Of Days“ je jedním z těch, u kterých vydatné čerpání z knihy heavy metalu autorům nemáte problém odpustit, jelikož ve chvílích, kdy Magistarium uhnou ze svého vlastního (respektive nejčastěji užitého) mustru k rozmanitým okatým inspiracím, chytá jejich deska „5´55´´ till The End Of Days“ ještě šťavnatější příchuť.
Základ, který Magistarium nabízí, lze charakterizovat jako houževnatě zhrublý, melodický a přímočarý germánský metal (u kterého můžete zvesela žonglovat se jmény mnoha power, speed i heavíkových veličin, které země našich západních sousedů kdy vyprodukovala), navolněný vydatnou přítomností kláves i přístupností melodií, do něhož Magistarium dokázali dostat i špetku osobitosti a pochopitelně spolehlivě zahraný bez ztráty kytičky. Vytrvalé strašidlákování výhružným podtónem (z tohoto pohledu je název desky zvolený naprosto dokonale) a syrově sytým soundem by bohatě stačilo k tomu, aby si Magistarium zasloužili plnou pozornost. A pak jsou tady ještě ty zmíněné výlety mimo hranice Germánie. Tu na sever, kde si kluci vypůjčí typický zvuk stratokláves, případně symfoničnost Therion, tu přes oceán, aby jim narostla ramena podle vzoru Manowar, či aby zaklepali na dveře Jona Olivy a chytli chuťový odér Savatage, vše dávkované natolik rozumně, aby nešlo Magistarium nařknout z plagiátorství a přitom aby deska nabídla dostatek rozmanitých nálad.
Pak vedle sebe může naprosto konzistentně stát slastně chytlavý sborový refrén v „To The Sky“ (u neposedných kláves se zjevně dobře baví Ferdy Doernberg), jedovatě syrová pompa ve volnější „Only In My Dreams“ (ohromně mě baví ta průběžná chvilková stylizace do hlasových manýr Jona Olivy), potemnělá „Fear Of Death“ s Therionovskými chorály, či až humpolácky neopracovaná šlapavá vypalovačka „In The Flame Of Evil“ bez toho, aby se tyto skladby (počítaje v to i všechny ostatní) a nálady vzájemně rušily či si překážely.
Fajnšmekry by mohla zajímat i skutečnost, že mezinárodní propojení v kapele kluci podtrhli vydáním dvojjazyčné verze alba, ve které Oleg Rudych propne své sympaticky nakřáplé hlasivky nejen v obligátní angličtině, ale i (byť Ukrajinec) v ruštině. Další energií nabitá variace „The Book Of Heavy (Power) Metal“, která má své opodstatnění.
|
