Přestože The Last Vegas jsou v poslední době stále více vidět, rozhodně se nejedná o nějakou rychle vykvašenou senzaci nebo o zbrusu novou kapelu. Tahle parta z amerického Chicaga existuje už třináct let, ovšem poprvé se o ní začalo mluvit v roce 2009 v souvislosti s jejich čtvrtým albem „Whatever Gets You Off“, což byla ve své době hodně dobrá nahrávka, kterou produkoval Nikki Sixx z Mötley Crüe. Tehdy The Last Vegas hodně čerpali z Mötley Crüe. Nechyběla jim ale ani moderní patina, byli přirovnáváni i k Buckcherry a Papa Roach (v době kolem alba „Metamorphosis“). Ovšem jak postupovala další léta, rebelantský prvek, ten hairmetalový esprit, je stále méně citelný.
„Eat Me“ v tom trendu opět pokračuje. Z desky je jasně cítit snaha kapely stát se mainstreamově velkou rockovou formací amerického střihu. Tam prostě dnes opět (co se rocku týče) jede ten klasický hard rock a staří hairmetaloví desperáti slaví úspěchy, takže The Last Vegas v tomto ohledu zase tolik ústupků dělat nemusí. Jenže jsou stále méně rebelští a více prokouknutelní. Když pak dojde na takovou skladbu jako „Universe & You“ vybaví se posluchači ty nejsladkobolnější chvíle Aerosmith, kdy Steven Tyler objevil Hollywood a slintajíce po prachách zpíval své dcerušce do ouška „I Don´t Want To Miss A Thing“. „Love´s Got Nothing On Me“ zase zní, jako kdyby Katapult místo Oldy Říhy angažovali Taimeho Downea z Faster Pussycat. Čili prostě nic moc…
Takových míst je ale na „Eat Me“ zaplaťbůh méně než těch, které mají šanci zaujmout. K těm až tak sice úplně nepatří otvírák „Bloodthirsty“, který jen profrčí kolem hlavy, ovšem následující „Here We Go Again“ už aspiruje na slušnou rockovou pecku, které to bude na koncertním pódiu slušet. Vrchol desky pak přichází s „Along For The Ride“ a „Voodoo Woman“, což jsou opět šlapavé rock n´rollové kousky, které nezapřou vlivy, co každá americká rocková kapela v sobě má, tedy blues a starý dobrý punk. Posluchače pak dokáže zaujmout ještě „Hard To Get Over (You´re So)“, která má v sobě nakažlivou atmosféru jižanského rocku a zahulených barů někde na texaském venkově.
Zbytek (možná ještě kromě závěrečné úletovky „From Hell“) ale jen tak prosviští kolem, aniž by zanechal nějaký hlubší dojem. Co tedy s tím? „Eat Me“ určitě z The Last Vegas velkou kapelu neudělá. Když se to nepovedlo s „Whatever Gets You Off“, kdy i celková situace na scéně byla příznivější, dnes se to taky nestane. Nelze ale tuhle desku odsuzovat, jako něco, co by se nepovedlo. To rozhodně ne, protože přece jen jsou The Last Vegas zkušení muzikanti, ovšem s komponováním vyložených hitů je to už trochu horší.
|
