Andy Biersack. Kdysi nadějný hokejový brankář, který se mohl stát ozdobou kanadsko-americké NHL, posléze glammetalový hároš slavící úspěchy v „novodobých Kiss“ Black Veil Brides, ještě později hustě se tvářící metalista v černých hadrech. A dnes? Andy Black. Přestože Black Veil Brides oficiálně neopustil a kapela se stále počítá mezi živoucí, cosi o vnitřním neklidu vypovídá fakt, že Biersack vydává svůj sólový debut „The Shadow Side“. Ten má údajně kořeny už v roce 2014, tedy v době, kdy Black Veil Brides přišli se svým (zatím) posledním, bezejmenným albem, kde se opřeli spíše do metalových strun. A „The Shadow Side“ je snad všechno jiné, jen metalová deska rozhodně ne.
Mohlo se očekávat cokoliv, protože Biersack řekl, že jeho sólovka nebude mít s Black Veil Brides mnoho společného. Ledacos mohl naznačit už singl „We Don´t Have To Dance“, který platí sice za energickou, příjemnou věc, ovšem obalenou do cukrkandlového balastu, z níž čouhá totální kalkul. A to přitom je „We Don´t Have To Dance“ věc docela dobře poslouchatelná, snesitelná a rozhodně nejlepší na celé desce (snad ještě s příjemnou poprockovkou „Louder Than Your Love“), což je docela smutné zjištění.
Kalkul, ano to je přesně to slovo, které člověka napadne jako první. „The Shadow Side“ je totiž až po okraj naplněna provařenými melodiemi, které jsou psány za účelem, aby je snadno zchroupla co nejširší masa lidí a nebála se jich žádná FM rádia.
Stačí si poslechnout věci jako je naprosto kýčovitá „Stay Alive“ s hostujícím frontmanem Blink-182 Mattem Skibou nebo zoufalá „Beautiful Pain“ a už je vše naprosto jasné. Takových věcí je na desce mnohem více, brzy však začnou v tom popovém balastu, kde kytary a klasické rockové nástroje hrají až bůhvíkolikáté housle, splývat a posluchač je stále masírován útoky vtíravých melodií, které by možná nezněly tak fádně, kdyby je zpíval třeba takový Chester Bennington z Linkin Park, ale takhle…
„The Shadow Side“ možná představuje současnou tvář frontmana Black Veil Brides, ovšem jestli je to to pravé ořechové, to je skutečně zapeklitá otázka. Co je možná totiž z desky slyšet úplně nejvíce, jsou Damiens s moderním zvukem a neupřímným americkým úsměvem.
|
